Jak říkají místní, na Velikonoce se vrací dobří holubi, čápi a Pražáci.

Kdysi byl náš příjezd ostře monitorován. Z útrob standardní škodovky se jako v pohádce Hrnečku, vař! valily objemné tašky a za nimi vícero dětí s plyšáky.

Sotva hospodář otevřel vrata, byli jsme v obležení capartů, kteří nás oslovují teto a strejko.

Ještě než se v houfu vydají objevovat neznámá území, otevřou klec králíčkovi Zrzkovi a také andulák Daidalos získá na chvíli svobodu.

Otevřenými okny vpouštím do chalupy jaro a uklízím vánoční aranžmá zdobící stavení po dobu naší čtyřměsíční nepřítomnosti.

Důstojnou modrou barvu nahradí žlutá a zelená. Je všude kolem nás.

Většinou přijíždíme na Škaredou středu, říká se jí také sazometná. Kominíci odvedli svoji práci a snad nám i přinesou štěstí.

S manželem se nedočkavě vydáme na zahradu sčítat ztráty a nálezy.

Krtek, který má u nás bezplatný nájem, se během zimy opět činil. Nevyháníme ho, je tady doma. A zemina se hodí na záhony.

Mladé vysazené stromky jsou okousané zajíci, na trámu pod stříškou se objevilo nové hnízdo a sýkorky ocenily dávku slunečnicových semen. Čtyři krmítka jsou zábavnější než televize, kterou zde fakt nepostrádáme.

V poledne přiběhne vnuk pro řehtačku. Na Radenínsku se dodržují některé lidové zvyky, a obchůzky partou dětí třikrát denně dům od domu k těmto rituálům patří.

A patří k nim i všelijaké situace. Jednou, když mrzlo až praštělo, se vrátil klouček, který si v sedm ráno přehodil bundu přes pyžamo, s otázkou. „Babi, můžu říct něco sprostého?“ Nejistě jsem kývla a on vypustil hlášku starších parťáků. „Kurva, to je zima.“

Byla. A ne jednou.

Nejkrásnější Svatý týden bývá v dubnu.

Sundáme růžím kabátky z chvojí, zryjeme záhony a pilně zaléváme.

Na Zelený čtvrtek jedeme do blízkého zahradnictví pro kytičky, které nás budou těšit celou sezónu. Zastavíme se u Božího hrobu a kocháme se svěží krajinou.

Soused přinesl zamluvená bílá vejce. Z jednoho plata dnes budou francouzské omelety se špenátem. Dělám je na etapy, strávníků stále přibývá. Ucucávají i zelené pivo a hrají si na dospěláky. Kopřivový čaj ale odmítají.

Na Velký pátek se nemá hýbat se zemí. A tak v domě smýčíme, pečeme, vaříme. Postní pstruhy jsme vylovili v kádi u Knížecího rybníka.

Odpoledne se chalupa otřásá v základech.

Místní, přespolní, holky, kluci, je hodně veselo.

Zmizely jidáše, snědly se chlebíčky i mazance, cestičky mezi pokoji jsou posypány bramborovými chipsy.

Úspěch má demižon domácí limonády s kohoutkem, ale ne vždy se čepující  strefí do skleničky.

Venku začíná boj o Nerfku. Dvanáct zájemců na čtyři pistole. Náboje létají k sousedovi a lezení přes plot je vítaným adrenalinem.

Můj romantický muž dává do košíku lahvinku a dvě sklenky.

I dospělí mají svá tajemství a místečka k rozjímání.

 
Bílá sobota voní po dešti.

Moc toho neuděláme, kamarádi se chtějí podělit o novinky, kamarádky o velikonoční nádivku.

Večerní dilema, zda jít na vigilie Vzkříšení do ztišeného kostelíku nebo na buřty k hasičům,  je jedna ku desíti.

Muž dává do placu slivovicu z Moravy, já pečený bůček.

Před půlnocí si nás vyzvedávají zklamaná vnoučata. Neřekli jsme jim pohádku na dobrou noc.

Velikonoce jsou  pokaždé jiné. Někdy slunečné, jindy šedivé, občas i bílé.

Ale pokaždé to v pondělí brzo ráno vypukne.

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný…

Za devatenáct let se u nás vystřídala generace koledníků.

Chodí ve skupinkách, obejdou všechny domy i samoty.

Jako poslední přicházejí ti nejmenší, stydliví, v doprovodu rodičů.

A někdy zaklepou na vrata i opozdilci. Nikdo neodejde s prázdnou.

 
Na přestupný rok se po ranních koledníčcích dostaví parta sousedek. Díky jejich aktivitě je ve vsi stále živo. Fašankové maškary, Kravinky u kravína, Na kole přes kořeny, minifotbal, zábavy, soutěže, legrácky, grilovačky.

Jednou ale byly Velikonoce a setkávání zakázané.

Pár kluků si na tajňačku aspoň rozdělalo ohýnek za stodolou. A pak se na terase odehrál nelítostný turnaj v Člověče, nezlob se.

Ani tehdy  jsme si sváteční atmosféru nenechali vzít.

Roky ubíhají, ztrácejí se lidé i zvířátka.

Z některých koledníků se již stali rodiče a učí své potomky plést pomlázky nebo tvořit ozdoby.

Příroda má věčný rituál.

Zničehonic začnou rašit pupeny a s nimi nový život.

Přeji všem radostné a prosluněné svátky jara.