Ta druhá skupinka byli jenom čtyři lidé a bylo to v tom "komorním provedení" pro mě mnohem snazší a lepší. Pochopitelně jsem se všem omluvila, že jsem tam první den a že se budu snažit jim podat k tomu, co uvidí co možná nejobsáhlejší výklad. Zároveň jsem je poprosila o shovívavost a pak už jsem se jen snažila, abych jim všechno co bylo potřeba ukázala a pověděla jim všechno to, co zatím vím. Nakonec mi řekli, že to bylo moc hezké a že mi děkují, já jim taky poděkovala a byla jsem šťastná, že jsem to zvládla a že je to za mnou. 

Prohlídka byla ještě zpestřena prvomájovým průvodem, recesistickou akcí místních obyvatel v dobovém oblečení a dokonce i s alegorickými vozy.

Z ampliónů zněly budovatelské písně a pokyny pořadatelů k vyzvednutí balónků, mávátek a transparentů na návsi u barokní studny. Jestli si ty transparenty a mávátka pořídili nově, nebo je mají od předrevolučních dob někde pečlivě uschované, jsem se tedy nezeptala...

Provádět mi asi nebude dělat problém, přece jenom tam nějaké zkušenosti z předchozích let, kdy jsem dělala průvodkyni, jsou. Horší to bude s kasou a prodejem suvenýrů, to mě děsí a taky to zamykání se spoustou klíčů a nejrůznějších závor, okenic a visacích zámků, to je pro mě jako noční můra. 

Domů jsem se dostala skoro v šest... No třeba to příště bude lepší. Uvidím, podle rozpisu sloužím tenhle měsíc celkem osm dnů, no a jeden už tedy mám za sebou.

V sobotu ráno, před dalším pracovním dnem, jsem se vzbudila před sedmou a poměrně rychlým krokem jsem musela do koupelny. Když jsem šla podruhé, byl tam už dědeček a měl řeči... Tak jsem si vzala poslední dvě immodia a pak se radši sebrala a dojela si do lékárny pro další. Co kdyby mě to "strachy" přepadlo zítra znovu? V lékárně v Kauflandu otevírali v osm, byla jsem tam pár minut před osmou. Rovnou jsem si cestou zpátky koupila za pětikilo naftu a do Zubrnic jsem dojela před třičtvrtě na devět. Ještě jsem stihla se Šárkou odemykání krámu, kostela a roubeného domu, včetně stodoly, špýcharu a sušárny ovoce.

Přes den lidi celkem chodili a já si z mých původně plánovaných čtyř prohlídek odsloužila tři. A bavilo mě to, problém mám vážně jenom s tou kasou a penězi. Celý život jsem se snažila se tomu vyhýbat a nakonec na stará kolena mě to dostihlo. Ale stejně to tady budu mít ráda...❤️

Doma mě potěšilo, že máma už Péťovi dovezla potřebné potvrzení od doktorky a prohlášení o bezinfekčnosti. Snad nám ten chlapec v neděli večer v pořádku přece jenom na školní zájezd odjede. 

Dědeček měl klasicky řeči, tentokrát kvůli haldě vyžehleného prádla, co jsem nechala na stole, pronesl něco o bordelu, co tam nechám celý den a táhnu do prd... Řekla jsem, že to není žádný bordel, ale Péťovy vyprané a vyžehlené věci, co si sebou bude balit do Anglie a že jsem mu to jenom ráno, než jsem rychlým krokem opouštěla domov a odjížděla, nestačila odnést. Ještě jsem si vyslechla, že mu do toho nic není, že kvůli němu do té práce nechodím a ještě nějaké další blbosti, ale na to už jsem radši nereagovala. Nenechám si přece zkazit hezký pocit z májového dne❤️.

Večer jsem ještě upekla perníková srdíčka a do půlnoci je stačila ozdobit a naskládat do dvou plechovek s tím, že jednu vezmu zítra do práce, pro hodné děti, stejně jako jsme to mívali na rychtě a druhou odnesu svým klukům k snídani.

V neděli ráno jsem před odjezdem do práce musela nejdřív pustit slepice, protože syn byl, zřejmě v rámci rehabilitace, někde na vyjížďce na kole. Ty moje holky hodný už zatím snesly tři vejce. Když jsem pak chtěla odjet do práce, zjistila jsem, že mám prázdné pravé přední kolo, a tak jsem si k němu natáhla hadici od kompresoru, ale jelikož si nějak nerozumím s těma rychlosvorkama na hadicích, nedokázala jsem si vyměnit tu ofukovací pistoli, kterou syn na konci hadice měl, za konec, co se měří tlak a hustí pneumatiky. Docela mě to rozhodilo, že bych skoro brečela a měla jsem chuť řvát, že se tady na to můžu vys... , že nechci dopadnout jako "ta mužatka", tedy například synova exmanželka, co si zakládá na tom, že od nikoho  nic nechce a VŠECHNO SI DOKÁŽE UDĚLAT SAMA...  

Mezitím naštěstí Petr přijel a sice povídal, že je " k smrti unaven" po tom okruhu, co ujel na kole, ale kolo mi dofouknul. Ještě jsem ho poprosila, aby večer pokud možno nikam nechodil, jako včera, když jsem s ním chtěla mluvit a on byl někde u kamaráda, protože Péťa v devět večer odjíždí od školy na zájezd do Belgie a Anglie a je potřeba na něj dohlédnout, jestli si všechno co měl mít sebou sbalil. Hlavně aby měl pas, libry, eura a platební kartu, aby si vzal nabíječku a mojí powerbanku a oblečení kdyby bylo teplo nebo kdyby byla zima a taky jestli bude chtít sebou něco k jídlu? Ještě by měl mít něco jako pozornost pro hostitelskou rodinu v Anglii, něco typicky českého, jenom nějakou maličkost.  No to teda nevím, co. Že bych mu sbalila perníčky, jestli je všechny s tátou ještě nesnědli?

V práci za dopoledne nikdo na komentovanou prohlídku nechtěl a tak jsem zahajovala až v 13.15 školou a kupeckým krámem a po mně Šárka ve 14.00 s roubenkou čp. 61. Já jsem si pak dala ještě jednu prohlídku v 15.15 a Šárka tu poslední už ne. Nikdo se na ní nedostavil, já na to vždycky říkám, že to není naše chyba a když holt nikdo  nepřijde k nám, nepůjde ani od nás...

Domů jsem tentokrát sice dorazila dříve, ale opět se o mě pokoušela mrtvice. Syn ještě někde jezdil na čtyřkolce, Péťovi máma dovezla dalších sto liber, takže má peněz jak želez, sbaleno prý ještě všechno neměl a tak jsme dlouhou dobu hledali na všech možných i  nemožných místech jeho černou bundu, která nakonec visela na věšáku u nás v chodbě. Ještě jsem mu půjčila deštník a powerbanku, osmažila kuřecí řízek a s chlebem mu ho dala sebou do autobusu, k tomu pití a nějaké sušenky.  A jak tam tak poletuju a nevím co dřív, dostavil se Péťovi tatínek z vyjížďky a pravil, že nemám být "nervéz", doslova řekl "Alíši, nebuď nervéz". To je jeho oblíbená hláška, tak to přece říkal v Pupendu Bolek Polívka své manželce v podání Evy Holubové. No nezabili byste ho?

Dědečka jsem rozzuřila tím, že jsem v kuchyni smažila řízky, řval že si to mám jít dělat k Petrovi a uraženě odešel spát. Dřív než slepice :-) Aspoň byl klid. No to se asi zblázním, že jemu vadí, když se večer něco vaří, ne? O to jsme se dohadovali už mockrát, dědeček vždycky říká, že než jsem přišla  já z práce, tak byl "všude klid a čistý vzduch" a úplně zcestná mi vždycky přišla jeho hláška : " To mi ukaž ženskou, která přijde večer z práce a jde vařit! " Jestli prý mi to přijde normální . No já myslím, že to je naprosto normální a spíš je k nepochopení, když to některá nedělá...

Po osmé večer kluci odjeli, Petr nechtěl abych Péťu odvezla já, řekl že to zvládne sám. Tak šli k autu a Péťa si naštěstí cestou vzpomněl, že nechal doma na stolku tu bezinfekčnost!!!

Když se se mnou loučil, řekla jsem mu, aby si to hezky užil a kdyby se cestou stalo něco, co bych ještě stačila zachránit, tak ať volá, pokud to bude něco co už vyřešit nejde, tak ať mi nevolá, že to nechci vědět... 

Pak jsem jenom doufala, že vše dobře dopadne a Péťa na zájezd odjede. 

Za deset minut devět mi psal, že po něm u autobusu chtěli nejenom tu bezinfekčnost, ale i vidět pas, o pět minut později psal syn, že už jsou v autobuse... 

Nakonec to přes vše, co se odehrálo, byl docela zajímavý zážitek a vlastně dopadlo všechno tak, jak mělo. No ale hlavní je, že jsme všichni zdraví, ne❤️?