Když jsem po zimě vytáhla látkovou houpačku a pověsila jí na stojan, pokusily se o mě mdloby. Mám ráda tyhle venkovní věci v pořádku a před zimou je většinou pořádně očistím, usuším a uklidím, ale tentokrát jsem to asi neudělala. Zřejmě už jsem se k tomu v září, plna dojmů po návratu z dovolené, nějak nedostala a houpačka zůstala zamotaná a uklizená tak, jak jí dědeček po opalování odložil...
Otisk, který na látce přes zimu, zřejmě působením plísní vznikl, sice připomínal známé Turínské plátno, což uznávám je veliká vzácnost, ale já z toho nějak nedokázala mít tu správnou radost. Připadala jsem si sice skoro jako Mr. Bean, když zničil obraz "Whistlerova matka" v komedii "Největší filmová katastrofa", nebo když to vezmu v našich českých podmínkách jako ten, kdo nenávratně lupou spálil miniaturu japonského umělce Uko Ješity, ale nemohla jsem si pomoct. Touha mít houpačku zase ve stavu, kdy se dá normálně používat byla mnohem silnější než můj, jak mi kdysi v posudku ze školy napsali na přihlášku na střední, "výrazný výtvarný talent".
Takže jsem použila oblíbený prostředek na odstranění plísní ( jméno savozřejmě nebudu uvádět :-)) a potom ještě několikrát látku namočila a vyplajchovala na sluníčku. A bylo.
Sice jsem si mohla koupit houpačku novou a tuhle uchovávat jako cennou památku, kdyby mě už dědeček chtěl opustit, ale ani tenhle argument mě od zničení "Třebínského plátna" nedokázal odradit. Ale jinak uznávám, že to bylo moc pěkné, ačkoli proti "Turínskému plátnu" bylo to moje z druhé, tedy ze zadní strany ale možná, kdyby tam byl zřetelný otisk i těch spodnějších zadních partií..., možná bych si ho, pro tu prd.. nechala...
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %