Český porcelán doby secese

Styl secese se v českém porcelánu příliš neprojevil. Přestože se předním výrobcům, v čele s porcelánkami v Březové a Horním Slavkově, dostalo v roce 1900 několikerého ocenění na Světové výstavě v Paříži, vliv bezprostředního setkání s vrcholnými projevy francouzského florálního art noveau se v jejich produkci příliš neprosadil.

Porcelán, krásný i funkční materiál

Během jednoho století se český porcelán proměnil z neúhledné našedlé hmoty v bělostný a esteticky přitažlivý materiál vhodný k průmyslové výrobě nejrůznějších užitkových předmětů. Již koncem 19. století tvořil důležitou součást výrobního programu předních továren odolný, ale méně esteticky hodnotný silnostěnný porcelán určený pro hostince a kavárny. Na něj, v nesrovnatelně vyšší kvalitě i širším výběru tvarů, později navázal porcelán pro hotely a restaurace, jehož problematikou, designem a funkčními vlastnostmi se zabývají výrobci dodnes. Výzkum široké škály vlastností porcelánu a pokrok v technologii výroby přinesly počátkem 20. století nový typ žáruvzdorného neboli varného porcelánu. Funkčnost a praktičnost – základní hlediska funkcionalistického designu – se začaly prosazovat do podoby československého porcelánu na konci dvacátých let. Souprava navržená Ladislavem Sutnarem se stala prototypem proslulé soupravy pro Krásnou jizbu, jejíž výroba byla zadána porcelánce v Lokti.

Československý porcelán mezi dvěma válkami

Dobu mezi světovými válkami lze považovat za období největšího rozkvětu porcelánové produkce v Čechách. Stolní porcelán byl sice vnímán jako běžný, denně užívaný předmět, ale v uměleckořemeslně náročném a dokonalém provedení si zároveň udržoval postavení luxusního a hodnotného artefaktu. Stejně jako v jiných oborech je po vzniku Československa v roce 1918 patrná snaha o co nejrychlejší oživení výroby. S cílem zvýšit konkurenceschopnost vznikla akciová společnost Epiag, sdružující továrny v Březové, Lokti, Dalovicích a Staré Roli, nově zahájila výrobu porcelánka v Nové Roli. Vysokou kvalitu si uchovala produkce z Horního Slavkova i Klášterce nad Ohří. Principy a zdroje dekorativismu – stylu art deco, jež se v užité tvorbě prosazovaly od počátku dvacátých let a doznívaly ještě po roce 1930, nabízely širokou škálu možností v modelaci nádob i v námětech a charakteru jejich dekoru. Vysokou uměleckořemeslnou úroveň českého porcelánu přesvědčivě doložila účast na Mezinárodní výstavě dekorativních umění a průmyslu v Paříži v roce 1925.

Porcelánová plastika a okruhy jejích tvůrců

Po první světové válce vzrostl počet porcelánek, které byly schopny reagovat na nové tendence v tvarosloví a způsobu výroby porcelánového nádobí. Jedinou specializovanou manufakturou na výrobu fajánsové a porcelánové plastiky zůstala továrna v Duchcově. Výtvarné oddělení, kde byly navrženy první zajímavé autorské kolekce, začalo pracovat také v Březové. Řada původních návrhů vznikla i v Horním Slavkově, Lokti a Staré a Nové Roli. Na přístup k umělecké úrovni měly vliv kontakty s německým a rakouským prostředím. Významná byla i spolupráce s profesory a absolventy keramických škol v Teplicích, Karlových Varech a Uměleckoprůmyslové školy v Praze.

Cesta k EXPO 58 v Bruselu

Druhá světová válka a poválečný vývoj se odrazily na karlovarském regionu negativně. Porcelánový průmysl zasáhlo znárodnění velkých továren, později i konfiskace malíren a domácích dílen. Nejcitelněji průmysl oslabilo vysídlení Němců, kteří spoluvytvářeli „český porcelán“ pro Československo a jeho exportní politiku. Výstavní aktivity mimo republiku byly po roce 1948 ojedinělé a porcelánový průmysl ztratil kontakt se zahraničními tvůrci. Porcelánky byly nuceny vyrábět zastaralé tvary, protože scházely prostředky k náročné obměně technologií. Mohutný impulz k obrodě výtvarného pojetí porcelánové produkce poskytly až možnosti spojené s účastí Československa na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Přípravy na ni trvaly dva roky. Úspěch byl obrovský – zcela nečekaně to byl právě československý pavilon, který se stal senzací EXPO 58. V témže roce založený národní podnik Karlovarský porcelán, do nějž byly z rozhodnutí vlády sloučeny všechny české továrny na porcelán, získal za expozici na Světové výstavě v Bruselu nejvyšší cenu Grand Prix. V běžném životě se však československý spotřebitel s oceněnými tvary porcelánových souprav setkával jen sporadicky.

Karlovarský porcelán v letech 1958–2000

Národní podnik Karlovarský porcelán vznikl v roce 1958 sloučením třinácti základních znárodněných závodů. Jednotlivé porcelánky se pak v souladu se socialistickým plánováním postupně specializovaly: v Lokti a Lubenci se vyráběly hrnky, v Loučkách menší a náročnější série souprav a dekorativního porcelánu, v Nové Roli byla vybudována moderní linka na jídelní servisy, v Klášterci se výroba soustředila na běžné užitkové zboží, ve Dvorech na silnostěnný hotelový porcelán, v Lesově kromě vývojového střediska pracovaly i dílny pro vytváření malých, modelářsky náročných sérií. Továrna v Březové si podržela specializaci na luxusní zboží s velkým podílem ruční malby, v Horním Slavkově a Dalovicích se vyráběly zejména stolní soupravy. Závod v Duchcově pokračoval v produkci ozdobných váz a plastik. Československá produkce i nadále zaznamenávala úspěchy na světových přehlídkách, například v roce 1960 v Miláně nebo v roce 1967 v Montrealu, avšak od sedmdesátých let kvalita výrobků značně poklesla a hlavním exportním trhem pro masovou výrobu karlovarských porcelánek se stal Sovětský svaz. Centralizovaně řízená praxe trvala až do privatizace porcelánového průmyslu v devadesátých letech 20. století.

Český porcelán v novém století (2000–2024)

Z mnoha desítek firem, které před sto lety zajišťovaly výrobu porcelánu na našem území, jich zbývá jen velmi málo. Řada malých provozů, dílen a malíren byla uzavřena již v době světové krize ve třicátých letech, mnoho dalších zaniklo v poválečném období. Některé ze závodů nepřečkaly sloučení v národním podniku Karlovarský porcelán, jiné zanikly po nevydařené privatizaci v devadesátých letech či krizi na počátku tisíciletí. Největší současné výrobce porcelánu v Česku představují tři společnosti: Thun 1794, a. s., G. Benedikt Group a Český porcelán, a. s. Dubí. Těžiště své produkce opírají o tradici, ale jejich budoucnost se neobejde bez zcela zásadní spolupráce s umělci-návrháři. Českým či československým centrem vzdělávání umělců, kteří v minulosti spolupracovali s porcelánovým průmyslem, byl kromě odborných škol především keramický ateliér Uměleckoprůmyslové školy v Praze (od roku 1946 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze – UMPRUM). V současné době se připravuje nová generace designérů v ateliérech vysokých škol v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Zlíně či Bratislavě. Studentům nestačí, když navržený předmět splňuje estetické kvality a je funkční, praktický a trvanlivý. Kladou nároky jak na proces jeho vzniku a použité technologie, tak dokonce i na uživatele, kterého vybízejí, aby byl tvůrčí, hravý a přemýšlivý. Protože ne všechny představy lze realizovat v linkové výrobě a nabídnout je na širším trhu, vytvářejí se stále častěji autorské kolekce cestou malosériové výroby v ateliérech a studiích.  

FOTO POD TEXTEM:

1 – 19: 1. polovina 20. století

20 – 25: Secese

26 – 30: Karlovarský porcelán

31 – 36: 21. století

Použitý zdroj: informační panely výstavy

Český porcelán tří století, I. díl