Nevím, jaké zkušenosti máte s plánováním potomků. My jsme po svatbě plánovali čtyři děti. Ale už na prvního syna jsme si museli počkat déle, než jsme si mysleli a naopak druhé dítě - dcerka - přišlo už po dvou letech, kdy nám bylo jasné, že čtyři děti asi radši ne. V té době jsem mohla být doma 2 roky s každým, takže v tomto směru jsem byla spokojená. Ale už jsem se těšila do práce.
Manžel dostal byt v jiném městě, takže jsme se stěhovali a co jsme měli po dětech, jsme rozdali. Už to potřebovat nebudem, říkali jsme si. Jenže v novém bydlišti jsme čekali nové dítě.
Že nepůjdu na potrat, jsem věděla, nikdy bych si to neodpustila, ale že bych byla nadšená z dalších let na pískovišti a dalších plen, polívčiček a kašiček - to jsem tedy nebyla. Zato děti byly z malého brášky nadšené. Vozily ho v kočárku, hrály si s ním, učily ho chodit a povídat a věnovaly se mu víc, než jsem čekala.
Vydání s dalším dítětem zase tolik nebylo. Kamarádky mi nanosily tolik oblečení, že by stačilo na dvojčata, kočárek po jednom dítěti jsem koupila levně a co se muselo dalšího dokoupit, jsme zvládli bez větších problémů. Šetřit jsem musela, ale co bylo třeba, jsme měli.
Když jsem nastoupila do zaměstnání, dostal syn v jeslích první astmatický záchvat. A bylo zase všechno jinak. Babičky jsme neměli a platit paní na hlídání znamenalo dát tolik, že vlastně bylo jednodušší zůstat v domácnosti. Vzdala jsem se práce, která mne opravdu bavila a byla doma se synem, dokud nešel do školy.
To už jsme ten můj plat naléhavě potřebovali, protože nejstarší syn šel do učení. Když dostal pracovní oblečení a obuv zadarmo, ulevilo se mi. Začala jsem prodávat u soukromníka, který mi trpěl absence, když syn byl nemocný a tak bylo zase o starost méně. Ale na to, jak se mi dvouletý syn dusil v náručí a já jen bezmocně přihlížela, vzpomínám dodnes a nikomu bych to nepřála.
Někdy v té době přišla do naší obce církev se zajímavým programem. Tehdy jsem vydala svůj život Pánu Ježíši a s chutí se účastnila všeho, co v církvi organizovali. Obě starší děti jezdily s jinými věřícími dětmi na tábory, naše rodina mohla jet na dovolenou s ostatními členy sboru, rok po mě uvěřil manžel a starší děti. Spousta záležitostí byla jednodušší, než v životě bez Pána Boha. Dokonce mi jedni manželé vyřídili vzkaz od Pána Boha: tvůj syn bude z astmatu uzdraven.
Přiznám se, že jsem tomu nevěřila. Ale Pán Bůh svoje slovo potvrdil. Syn sice musel brát léky, ale jeho zdraví se zlepšovalo a když šel na střední školu, bydlel na internátě a bral léky už jen nepravidelně a potíže neměl.
Po střední škole nám navrhl, že zkusí vysokou školu. Souhlasili jsme a syn v Plzni vystudoval elektrotechniku a získal titul inženýr. Aby si našel věřící manželku, vystudoval také teologii a získal nejen titul bakaláře, ale i hodně zkušeností se službou v církvi a manželku, která má také bakalářský titul z teologie, navíc umí i dobře vařit, peče úžasné moučníky, děti vychovává s klidem a rozvahou, ale umí být i důsledná. Také ona ráda pracuje pro církev, vedou děti k víře a učí je správným mezilidským vztahům. Mají se rádi i s rodinou synovo sestry, která také má věřícího manžela, také oba pracují v církvi s mládeží a ukazují na jistoty, které dává život s Bohem. Prostě z nich mám radost.
Nejstarší syn, kterého jsme si tak dlouho přáli, odešel z církve a našel si špatné kamarády. Dodnes jsou s ním problémy. Jestli se k Bohu vrátí, může svůj život prožít smysluplně. Ale zatím se pro to nerozhodl.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
