K datu 9. května 2024, kdy uplynulo 50 let od zahájení pravidelného provozu pražského metra. K tomuto výročí jsem zde publikoval faktografický článek o tom, jak výstavba metra postupovala v čase (viz www.i60.cz/clanek/detail/34446/50-let-prazskeho-metra). O pražském metru však lze dohledat i několik dalších méně známých zajímavostí.

V souvislosti s výstavbou metra vznikly velké firmy – Metrostav byl založen 1.1.1971 vyčleněním z národního podniku Vodní stavby, podobně jako projektový ústav Metroprojekt. Projektantům tehdy musely stačit rýsovací prkno, pauzák, logaritmické pravítko, tabulky a psací stroj. Fascinující je, že se s těmito pomůckami podařilo síť metra zprovoznit.

Unikátnost pražského metra v porovnání s jinými světovými metropolemi spočívá v tom, že tři trasy jsou na sobě v provozu zcela nezávislé, byť jsou propojené manipulačními kolejemi. Každá trasa má vlastní jízdní řád, vlaky nepřejíždějí z trasy na trasu, nikde se nekřižují. To je uspořádání, které umožňuje největší přepravní kapacitu.

V Metroprojektu působil od roku 1970 jako hlavní architekt pro přípravu a realizaci pražského metra Jaroslav Otruba. V rámci projektu tras i jednotlivých stanic tehdy vznikl jeho patentovaný návrh hliníkových obkladových panelů pro stanice na trase A, schválený v roce 1982. Vychází z nápadu, že by jednotlivé trasy měly být z důvodu rychlé orientace odlišeny krom jiného i materiálem pokrývajícím jejich stěny. Tak měla být nejstarší linka C kamenná, „béčko“ skleněné a „áčko“ kovové. Ikonické barevné hliníkové čtvercové dlaždice s kulovitým prolisem v konvexně-konkávním designu ve stanicích metra linky A byly vyráběny energeticky velmi náročným eloxováním, při němž si dlaždice ponechávají svůj materiálově kovový charakter, odrazivost a lesklost, a přitom neoslňují ani cestující ani strojvedoucí metra. Otruba si vymohl dovoz drahého hliníku z Itálie. Ke 100. výročí jeho narození vyšel článek na odkazu www.lidovky.cz/relax/design/architekt-prazskeho-metra-plechove-obklady-a-motivy-pop-artu.A161122_123922_ln-bydleni_ape.

S otevřením metra vstoupil na trh dezert Metro, který vyráběly Michelské pekárny. Při první jízdě metra C 9. května 1974 byl podáván vyvoleným pasažérům. Celé balení odkazovalo na tehdejší soupravu podzemního vlaku, a to nejen tvarem, ale i formou. Protože tenkrát za sebou jezdily v soupravě jen čtyři vagony metra, balení obsahovalo čtyři kusy. Inspirací se stal produkt podle holandské receptury, kterou domácí tým z Výzkumného ústavu Pražských pekáren a mlýnů upravil podle místních podmínek a chutí. Dezert byl unikátní také svou trvanlivostí – šlo o první český výrobek, který vydržel zabalený i několik měsíců. Tehdy byl oblíbený u spartakiádních cvičenců, do jejichž jídelen byl pravidelně dodáván.

Na lince C původně jezdily sovětské vozu EČS ve třívozových soupravách kratších než nástupiště (mají délku 100 metrů). Od srpna 1975 začaly jezdit čtyřvozové a od února 1979 pětivozové soupravy.

Ve stanici metra Hlavní nádraží byl uveden 18. prosince 1992 do provozu první plnohodnotný výtah pro cestující ve směru na Háje. 18. června 1993 byl uveden do provozu výtah i na druhém nástupišti směr Nádraží Holešovice. Všech 41 stanic pražského metra, které byly zprovozněny do konce roku 1990, byly postaveny bez osobních výtahů či plošin, tedy jako zcela bariérové. Počínajíc rokem 1994 jsou již všechny stanice řešeny jako bezbariérové. Od roku 1990 bylo možné např. na stanicích Florenc či Chodov přepravovat osoby s omezenou schopností pohybu a orientace nákladními výtahy za obsluhy staničního personálu.

Až do roku 1985 fungovaly v metru turnikety. Vhozením mince (tehdy 1 Kčs) do turniketu zůstal průchod volný a šlo projít na nástupiště. Od podzimu 1985 je nahradily označovače jízdenek, které fungují dodnes.

Obecně méně známou skutečností je také to, že soupravy metra jsou obousměrné, tedy mají dveře po obou stranách a stanoviště strojvedoucího na obou čelech soupravy. Proto nemusí být v konečných stanicích kolejové smyčky a strojvedoucí pouze přejde z jednoho konce soupravy na druhý a souprava jede zpět.

Historie pražského metra lze také sledovat na youtube, a to období let 1898 až 1974 na www.youtube.com/watch?v=Rbq7ucCtWsE&t=248s a období od roku 1974 do současnosti na www.youtube.com/watch?v=H-xexOYcvnI&t=9s.

Rovněž existuje fotogalerie všech stanic metra včetně informací o nich:

na lince A www.metroweb.cz/metro/stanice/linka_a.htm, na lince B www.metroweb.cz/metro/stanice/linka_b.htm4 a na lince C www.metroweb.cz/metro/stanice/linka_c.htm.

O pražském metru byly natočeny rovněž filmy: Píseň o stromu a růži je československý film z roku 1978 režiséra Ladislava Rychmana (je též autorem muzikálu Starci na chmelu). Film pojednává o družbě mezi Československem a Sovětským svazem a je ideologicky zabarveným milostným dramatem sovětského inženýra Vladimira Kuzněcova, který přijíždí do Prahy poradit kolegům s budováním tunelů metra. Obsah filmu je podrobně uveden na odkazu www.filmovyprehled.cz/cs/film/397194/pisen-o-stromu-a-ruzi a celý film (délka přes hodinu) lze shlédnout na odkazu https://prehraj.to/pisen-o-stromu-a-ruzi-1978-czdab/633def3f97a97. Další je povídkový film režiséra Jaromila Jireše z roku 1974. Tři historky jsou z budování první linky C a lze je sledovat na odkazu https://prehrajto.cz/lide-z-metra-1974-cesky-film-do-mobilu-misa/5888a036a05f5.

V roce 1974 nazpíval Jiří Schelinger píseň Metro, dobrý den, pro níž text napsal František Ringo Čech. Byla součást alba Nemám hlas jako zvon – viz www.youtube.com/watch?v=D4XXgl4gf3Y. Zatímco touto písní bylo metro oslavováno budovatelským tónem, v roce 2012 zařadil metro do své tvorby i frontman skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen v písni Metro ve zcela odlišném pojetí.

Ale existují i další písně na téma pražského metra - viz např. www.youtube.com/watch?v=OXlyOGOybq0&t=62s.

V pořadu ČT 24 Z archivu ČT 24 si lze prohlédnou pořad Co zažilo pražské metro na www.youtube.com/watch?v=2sgrO1lXvdc&t=5s.

Výstavba metra byla od počátku provázena uměleckou výzdobou. Ukládal to zákon, který říkal, že každá stavba pod dohledem státu musí věnovat až čtyři procenta z rozpočtu na umění. Zákon vešel v platnost v roce 1965, zrušen byl v roce 1991. V letech 1966 až 1985, byla do prostor stanic a jejich bezprostředního okolí umístěna více než stovka uměleckých děl a architektonických výtvarných prvků. Výklad k uměleckým dílům, která vznikla v období let 1974 až 1994 ve stanicích linek metra A, B i C a ve vestibulech obsahuje nákladná fotografická publikace od Josefa Šrejmy „Metroart“ z roku 2019 (viz www.metroart.eu). Je rozdělena podle převažujícího materiálu použitého při vzniku stanic: např. doba/trasa mramorová, hliníková, keramická atd. U každé stanice jsou uvedeny názvy uměleckých děl, doba jejich vzniku i autoři. Cenný je závěrečný soupis všech děl. Mnohá umělecká díla však byla odstraněna během rekonstrukcí stanic a vestibulů metra nebo sice zůstala na svých místech, ale po listopadu 1989 i z politických důvodů se stala součástí komerčních prostor, takže nejsou viditelná. Dodnes je možné vidět v metru asi osm desítek děl. Je jich přehled je uveden na odkazu www.vprazejakodoma.cz/tipy-na-vylety/v-metru-jako-v-galerii/.

Mezi poklady české vizuální kultury patřil například světelný objekt v průchodu ve stanici metra A Náměstí Míru. Obří nakloněný válec procházel šikmo stropem vestibulu stanice a byl zakončen množinou světelných bodů. Musel ale v 90. letech ustoupit komerčnímu využití prostoru - umístění trafiky a sázkové kanceláře.

Ve stropě vestibulu stanice metra B Náměstí Republiky byl v roce 1983 zase umístěn skleněný objekt od Václava Ciglera ve tvaru skleněných stél, který reagoval na množství procházejících lidí rozsvěcováním různých obrazců. Na konci 90. let byla stanice kompletně zrekonstruována a Ciglerův světelný objekt byl v roce 1998 přemístěn do neveřejných prostor obchodního domu Palladium.

Při stavbě obchodně-administrativního centra Quadrio v letech 2012 až 2014 zmizela monumentální skleněná plastika 3,5 krát 6 metrů Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové Kontakty z roku 1987 umístěná ve vestibulu stanice metra B Národní třída a zakrytá od 90. let stánky s levnou konfekcí. Jelikož vlastníci Quadria plastiku nekoupili, koupila ji a tím vlastně zachránila tehdy ještě žijící spoluautorka díla Jaroslava Brychtová. Následně plastika byla prodána do Jerevanu, kde je chloubou tamějšího Muzea skla (příběh je popsán v článku www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-pavel-karous-zivot-a-doba-sklarske-umelkyne-jaroslavy-brychtove-40321523).

K zamaskovaným dílům různými stánky a obchody patří například mozaika Vítězný únor od Martina Sladkého realizovaná v roce 1978 ve vestibulu stanice metra A Staroměstská nebo plošná plastika Lenina s jeho výrokem ve stanici metra A Dejvická (dříve Leninova).

Specifickou historii má bronzová plastika s nápisem Moskva-Praha, která je umístěna ve vestibulu stanice metra B Anděl u výstupu Na Knížecí. Stanice byla pod názvem Moskevská otevřena 2. listopadu 1985 a na její podobě se významnou měrou podíleli sovětští inženýři (podobně byla v moskevském metru otevřena v rámci družby stanice Pražská). Aktuálně v květnu 2024 začal totiž z podnětu šestnáctiletého studenta Jana Boháče boj za její odstranění coby komunistického přežitku. Nakonec se ale pražští radní rozhodli plastiku ponechat a opatřit jí vysvětlující tabulkou a vzhledem k chování ruského režimu k tehdejšímu Československu a nyní k Ukrajině navrhli, aby Praha podobu díla časem upravila nebo zasadila do nových souvislostí. Moje fotodokumentace zachycuje plastiku v původní podobě a po osazení vysvětlující tabulkou (foto je z 1. června 2024) včetně detailu této tabulky.

Jinou zajímavostí této stanice je, že během opatřování stanice výtahem od července 2014 do 8. října 2015 uvnitř stanice zakryli její uzavřenou část ve směru Na Knížecí čtyři streetartoví umělci Pasta Oner, Jan Kaláb, Michal Škapa a Xdog legálním uměleckým dílem (tzv. mural art) na obyčejné zídce ze sádrokartonu, kdy za nápadem stál sám Dopravní podnik.

Zajímavým přístupem může být dále pozorování zkamenělin z období prvohor v obkladech stanic metra, např. ve stanicích Staroměstská, Jiřího z Poděbrad, Hlavní nádraží, Anděl či Dejvická. Nejzřetelnější jsou v prvních dvou jmenovaných stanicích, kdy je mohou objevit všichni v béžovém obkladovém kameni, tzv. vračanském vápenci, který pochází z ložiska nedaleko bulharské Sofie. Na toto téma vyšel zajímavý článek i s obrázky zkamenělin v deníku Metro 15.3.2024 – viz https://e.metro.cz/default.aspx?d=15.03.2024&e=ME-PRAHA#strana=6.

Významná výročí pražského metra jsou připomínána též sběratelsky. Např. k 25. výročí pražského metra byla používána 9. května 1999 jubilejní jízdenka metra a nyní k 50. výročí byla vydána suvenýrová eurobankovka s nulovou hodnotou (www.eurosouvenir.cz/nova-vydani/metro.html). Vedle historické soupravy metra je na ní vyobrazen první úsek trasy C včetně původních názvů stanic. Eurosuvenýrové bankovky se vydávají v mnoha zemích, v Česku je to od roku 2018, a první vydanou bankovkou byl motiv s Pražským hradem. Všechna vydání lze nalézt na odkazu www.0euro.org.

Aktuálně je pozornost veřejnosti zaměřena na budování nové linky metra D. Od 26. dubna 2024 je v Neveklovské ulici (směrem ke kolmé ulici Na Strži) otevřeno infocentrum o lince D včetně vizualizace stanic každou středu od 14 do 17 hod. Trasa D počítá v první fázi projektu s celkem 10 stanicemi, z nichž Náměstí Míru bude přestupní na trasu A a Pankrác přestupní na trasu C. Stavbyvedoucí zhotovitelů zde odpovídají zájemcům na dotazy, týkající se prvního úseku metra D Pankrác – Olbrachtova a k dispozici jsou informační materiály k aktuální výstavbě. A můžete tam vyhrát i pěkné modré triko...

A na závěr: Dopravní podnik připravil 11 různých unikátních dokumentů k připomenutí 50. výročí zahájení pravidelného provozu metra tak, aby se neopakovaly. Promítány budou každou středu po filmu zdarma v rámci 17. ročníku kinobusu DPP. Kinobus odstartoval 24. června 2024 a celkem 22 filmů ve 12 lokalitách bude po 45 večerů promítáno až do 5. září 2024. Pro Prahu je jejich přehled uveřejněn na webu www.vstupzdarma.cz/kinobus-2024.