Léto má spoustu vůní. Voní kvetoucí keře, voda v řece, pryskyřice v lese, táboráky, kam se letos se mnou vydáte? Mojí letošní vůní léta byly maliny.

Že letos bude málo ovoce, víme asi všichni. Co nespálil pozdní mráz, potloukly kroupy. Mrzelo mne, že na zavařování to letos očividně nebude. Mám ráda procházky v lese - ale na houby bylo u nás letos sucho a borůvky bylo třeba hledat, i ty pomrzly a byly jen někde. Vzpomněla jsem si, že loni jsem objevila stráň s malinovými keři. Nemám to daleko a maliny se nemusí sbírat tak nepohodlně jako borůvky. Když jsem letos začala maliny sklízet, uvažovala jsem, kolik jich najdu.

Za ranního chládku jsem se vydala hledat co uzrálo. Po dvou hodinách jsem měla malin tolik, že už stálo za to je zpracovat. Však už také sluníčko pálilo tak, že byl nejvyšší čas se schovat doma. Polední horko jsem využila na jejich zavařování. Po dalších dvou dnech jsem se šla podívat na další zralé plody a radovala jsem se, když na maliny napršelo a já se mohla těšit na to, že uzrají další. Moje malinová sklizeň mi vydržela asi dva týdny. Nevyrostly borůvky? Nevadí, maliny je letos bohatě nahradily.

Přiznám se, že první várku jsem rozvařila na džem i s pecičkami - ale pak už jsem maliny mixovala a pasírovala přes sítko. Vyrábí se různé strojky, které ovoce vylisují, ale nic takového nemám a tak jsem využívala svého času ke sběru malin dokud neskončila jejich doba.  Síly mi stačily i na jejich zpracování.  Vůně malin jsem si užila doma i při jejich sklizni a ještě si jí užiju než to malinové nadělení sním. Určitě mi s mlsáním pomůžou i má vnoučata.