Ve většině povolání se celý život požaduje celoživotní vzdělávání. Vzhledem k rychlému rozvoji všech oborů je to asi naprosto nutné.
Můj nynější celkem poklidný život narušila stále větší a větší bolest na hrudi spojená s pocením a dušností. Musím poctivě přiznat, že jsem už velmi dlouho zanedbávala kardiologické vyšetření a když jsem se k němu skutečně rozhodla, byla jsem ihned převezena rychlým sanitním vozem do krajské nemocnice. A ještě tentýž den jsem měla celkem závažnou kardiochirurgickou operaci, po které mi zůstala jizva ve střední části hrudníku (celkem 32 svorek). K přemostění koronárních tepen (srdeční dvojitý bypass/) byl u mne použit žilní štěp z pravé končetiny.
Až později jsem se dozvěděla, že jsem byla na sále Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně celkem 5 hodin - dostala 1,5 litru krve a skutečně mne lékaři znovu přímo vrátili do života. Při této náročné operaci se zastaví činnost srdce a jeho roli po dobu zákroku převezme mimotělní oběh.
A jak jsem se vracela? Obětaví lékaři i sestřičky se o mne zpočátku starali přímo jako o narozené miminko, které zpočátku nemohlo nic. První den po operaci jsem na dotazy dokázala jen kývat hlavou - jako ano nebo ne. Další den už jsem dokázala něco říct a napít se nějakého nápoje. Měla jsem na sobě množství různých hadiček a i k dýchání mi dopomáhal nejdříve přístroj.
Zpočátku mi sestřičky pomáhaly úplně se vším i s osobní hygienou. Další dny jsem už dokázala něco málo jíst a rehabilitační sestra se mnou cvičila napřed jen na posteli, pak už mne učila i chodit - napřed jen posunout nohu po podlaze a zpět. Později už mne učila chodit do schodů i ze schodů.
Když jsem se dostala už na třetí pooperační lehčí oddělení v nemocnici - na standartní - ptala jsem se jedné sestřičky: "Jak vy se vlastně střídáte?" Odpověděla mi - aby se ta nejtěžší pooperační služba zvládla, tak mají takové kolečko a to od nejtěžší služby po tu "lehčí" - ale ta je jen v uvozovkách. Všechny sestřičky jsem zde vnímala jako dobré víly a lékaře jako kouzelníky, kteří probouzejí pacienty k životu. A jako pacientka jsem tam nebyla nejstarší, byla tam i některé mnohem starší.
V době mé hospitalizace tam měly praxi tři studentky Lékařské fakulty z Brna a od nich jsem se dověděla jaká byla moje operace pro ně samotné přímo "zázrak". Mohly být přítomné jako pozorovatelky s rukami za zády u jedné takové podobné operace. Ano, skutečně zde jsem viděla tu nesmírnou obětavost, zručnost a laskavost všech zdravotníků.
Odtud jsem už byla převezena přímo "překladem z lůžka po operaci" do lázní Teplice nad Bečvou. I zde jsem viděla tu velikou obětavost, trpělivost a sílu všech zaměstnanců více vracet pacienty do normálního života za pomoci všech dostupných rehabilitací. A zde bylo zase dost pacientů i daleko mladších. A za tu všechnu péči jsme jen a jen mohli všichni moc a moc děkovat.
Jaký je to rozdíl, když jsem v minulosti v úplně jiném oboru a pracovišti i poznala, že si třeba někdo za svou "obyčejnou" pracovní náplň řekl ještě k tomu i o úplatek? Já osobně jsem dostala "úplatek" dvakrát v životě. Hned brzy po mém nástupu do zaměstnání za prodej selátka a po druhé za prodej zmrzliny. V prvním případě byl kupující moc spokojen, proto asi ta štědrost - ale já jsem nevěděla jak se zachovat? Chtěla jsem to nějak vrátit, ale ostatní se mi vysmáli, že si to mám prostě nechat. A druhý případ - prodávala jsem kdysi dávno brigádnicky zmrzlinu a jeden zákazník mi nechal také velmi tučné zpropitné - také jsem si nevěděla rady, vedoucí mi řekl - nech si to.
Když jsem před léty jela "neuváženě" s vnoučátky na kolech delší trasu bez vody a peněz, bylo naším největším štěstím, že jsme dostali v malé restauraci zdarma všichni sklenici obyčejné vody z vodovodu.
A co jsem tímto článkem chtěla vlastně říct? Poděkovat dobrým slovem všem, které třeba už nikdy v životě neuvidím. Pokorně poděkovat všem těm dobrým vílám a lékařům - kouzelníkům, kteří přímo zázračně vrací mnoho lidí do života způsobem, který je pro mne skutečně obdivuhodný, náročný a snad i nepochopitelný.
Pošlete odkaz na tento článek
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně.…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin…
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %