Každé ráno po probuzení se, ještě v posteli, kouknu na íčko, co vyšlo nového. Ráda si, ještě než z teplého pelíšku vylezu, obzvlášť teď v nastalém chladném podzimu, něco zajímavého přečtu. Občas se k něčemu v komentářích taky vyjádřím, občas mě něčí názory překvapí ať už kladně nebo naopak. A na to tady to naše íčko máme, ne?

Taky mě pochopitelně zajímá, jestli náhodou nebylo zveřejněno něco z mých článků. Když se mi u článku objeví hláška "Schváleno čeká na zveřejnění", potěší mně to, ale už se u toho tolik neraduju jako dříve.. Nemusí to totiž ještě nic znamenat, redakce si může zařazení do magazínu rozmyslet a dobře si pamatuju to zklamání, když se mi článek ztratil.  No vážně, byla u něj hláška o schválení a najednou jsem ho marně hledala. Že bych si ho smazala sama?  No možná jsem si na smazání nějak omylem  klikla,... Ale to přece už po schválení nejde, ne?  Tak jsem vážně nevěděla. Nezlobila jsem se, chápala jsem, že redakci mohl jeho název  připadat provokativní nebo sprostý. Dokonce jsem před kliknutím na zveřejnění měla jisté obavy, ale kolegyně v práci, můj první posluchač a kritik, když jsem jí to přečetla a ptala se, jestli  to tak můžu nechat mi řekla, že klidně. Že dneska se píšou a říkají veřejně daleko horší věci, než je "hovno".

Takže pokud jsem to neudělala sama, je mi toho smazání dodnes trochu líto, obzvlášť po tom  "schválení", kdy jsem kolegyni řekla, že se jí musím omlouvit, že jsem jí nevěřila a že přitom měla s tím ho.... pravdu. No a pak byl článek pryč a já pochopila, že žádnou pravdu neměla!!! Hovno  je totiž pořád sprosté slovo, stejně jako v dobách minulých, s tím nic nenadělám.

No ale doba zřejmě pokročila a po přečtení několika posledních článků na íčku jsem zjistila, že nějaké vulgarismy už zřejmě tolik nevadí. Nebo snad v tom mém bylo i něco jiného, co vadit mohlo? Zajímá vás, o co v tom článku vlastně šlo?  No celkem o nic, tedy by se dalo říct, že vlastně o hovno. Takhle to vypadalo:

⚫

Taky vás po ránu napadají blbiny? Já si třeba vzpomněla na hlášku, kterou občas ještě někdo užívá. A možná ani neví, jak vznikla...
"Hovno, hovno, slavný soude."
To prý pronesl jeden z "chuligánů" z party Vyšehradských jezdců, jejich vůdce Jindřich Procházka zvaný Kozina u soudu. Pochopitelně že si tím u soudu nepomohl a všichni nakonec skončili na leta v socialistickým kriminále. Asi to byla jenom parta mladých výtržníků, ale jelikož poslouchali Hlas Ameriky a Laxík tak je v padesátých letech u soudu vydávali za protistátní zločince.

A já to pronesla, když jsem se ráno dočetla na internetu, že jedna naše herečka vypadá "tak úžasně", že jí v metru revizor nevěřil, že už je jí přes 60. No a? Mám jí sice moc ráda, je to ženská, co se vždycky dokázala k tomu, co jí v životě potkalo postavit čelem, ale aby se z toho revizora nepominula, krasavice jedna...

Něco podobného se mi už stalo taky, když jsem jela s vánočním cukrovím Evě a Lence autobusem do Prahy a chtěla jsem seniorskou jízdenku, takže 65+. Ale do Blesku jsem to tehdy nehlásila, ono by je to, pochopitelně o mně, nějaký tetě z venkova, vůbec nezajímalo... Tenkrát jsem si o tom jenom napsala do svého "dívčího deníčku" :

"V autobuse po mně chtěl řidič občanku a když jsem jí lovila z kabelky a brblala, že po té paní přede mnou přece nic nechtěl, tak řekl, že ona na to, že je senior vypadala... A já snad ne? Asi mě to mělo potěšit, ale když jsem musela postavit ty dvě tašky cukroví co jsem sestře a kamarádce vlekla a ještě hledat v kabelce peněženku a v ní občanku, tak to mě spíš štvalo než těšilo. Sestra Eva mi na to řekla, že mám být ráda, že vypadám mladistvě... No to teda nevím... Asi jenom stačilo, že jsem neměla brejle, šátek a hůl.

⚫