V úterý odpoledne jsem stál na poště před hracím automatem České spořitelny.
Nevím, zda za to mohly počáteční příznaky Alzheimera s Parkinsonem, či doznívající účinky Müllera s Thurgauem, ale nemohl jsem si zaboha vybavit to Pitomé Idiotské Nezapamatovatelné číslo, jehož se přístroj dožadoval, když tu náhle porušil diskrétní zónu přítel Horáček, řka:
„Těpéro nádhero! To mi nebudeš věřit! Včera večer ti jdu po náměstí, a koho nepotkám?“
Rozhodně to byla mnohem těžší hádanka, než vzpomenout si na PIN. Když uvážím, že na zeměkouli žije přibližně šest a půl miliardy obyvatel, z nichž se včera večer po našem náměstí mohlo potloukat maximálně sto, a z této stovky jich Horáček nejméně třicet určitě potkal, pak mi zbývalo uvažovat o 6 499 999 970 lidech, které nepochybně nepotkal.
Nechtěl jsem zdržovat vyjmenováváním všech a tak jsem si tipnul:
„Matku Terezu?“
„Prdlajs Terezu, matku Jančíka!“
„Milana Jančíka? Trumpeťáka? On se ještě neuchlastal?“
„Jó, kamaráde, ten je v těžké vatě. Zpívá v Praze v Národním divadle! A v Českým rozhlase. Chrochtá si tam bas ve sboru, věčně lítá po světě a prachama by si mohl utírat zadek! A to se ještě dal na politiku! Starostuje na Praze 5 a prej jsou tam s ním móóóc spokojení.“
Milan Jančík byl nadaný, mladý trumpetista. Poznali jsme se v orchestru LŠU, kde hrál na trubku a na křídlovku. Později se stal vyhledávaným muzikantem a v celém našem městě, možná v celém okrese nebylo dechové kapely, se kterou by si nezahrál. Vesnické plesy, taneční zábavy, lidové slavnosti - jak lákavá budoucnost pro talentovaného hudebníka. Jednou se k němu ale vrtkavá štěstěna otočila zády.
Na jakési tancovačce se strhla rvačka a bodrý venkovan mu zarazil trumpetu hluboko do krku. Včetně předních zubů. A bez zubů trubku neufouknete. Vidina kariéry venkovského muzikanta se rozplynula a naše město přišlo o jednoho znamenitého trumpetistu.
Díky této zlomyslné náhodě však městská část Praha 5 získala starostu, kterého si, alespoň jak jsem slyšel, móóóc považuje.
Pokud by se v některé jiné městské části Prahy uvolnilo starostenské místo, dejte mi vědět. Jsem sice talentovaný kytarista, ale rád si nechám polámat prsty!
Pošlete odkaz na tento článek
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %