Letošní zima se nám snaží ukázat, že k ní sníh a led ještě pořád opravdu patří. Tak jo, když to musí být. Nezbývá nám, milí drazí, nic jiného, než to vzít na vědomí a pokud už nevyhnutelně musíte jít ven, buďte prosím opatrní. Nebylo by přece vůbec příjemné na ledovce upadnout a třeba si vyrobit nějakou zlomeninu.
Já si místo procházení radši hraju doma s mobilem, dojídám z povinnosti cukroví a ven vycházím, jen když to je nezbytně nutné. Takže ráno musím vypustit a nakrmit "zvěřinec", odpoledne zkontrolovat, jestli mi ty moje holky hodné něco snesly a v půl páté, protože už se smráká, kurník zavřít. Je mi jasný, že venku žijící zvířátka to taky nemají snadné a jíst se musí, ale já jim ty pipiny dobrovolně dát ani náhodou nechci.
Počasí venku se mi moc nelíbí, přiznám se, že upadnout na ledu už se mi v životě párkrát zadařilo a nebylo to vůbec nic příjemného. Na sněhu to ještě jde, ale na ledu se padá fakt natvrdo...
Ale myslím, že tentokrát to u nás nebylo s tou ledovkou, asi proto, že na silnici bylo nasněženo, zas tak strašné. Pamatuju si situace daleko horší, kdy silnice byla jako tvrzené sklo a auto se na ní vůbec nemohlo udržet a nekontrolovatelně sjíždělo ke straně. Jediné, co by tehdy snad pomohlo, byly řetězy, nebo pneumatiky s nastřelenými hroty, na kterých se jezdilo třeba v Norsku, ale to se přece u nás nesmělo.
Veselou příhodu s ledovkou měl u nás na chalupě kdysi i jeden náš bývalý soused, který si v noci přivezl z Ústí nějakou šlápotu a ráno jí chtěl honem rychle odvézt, aby to nikdo neviděl. Jenomže do rána pršelo a mrzlo a silnice vypadala jako kluziště, odjet by se po ní dalo asi jenom na bruslích a to ještě jenom po rovině na křižovatku s hlavní silnicí, dál už určitě ne ani do kopce, ani z kopce. A to od nás, bohužel, jinak než nahoru nebo dolů nejde. Takže z utajené akce se stala, díky tomu, že se "slečna" poměrně hlasitě a ne příliš vybíravými výrazy dožadovala okamžitého odvozu, věc veřejná a ještě hodně dlouho si z toho naši chlapi dělali legraci. Nakonec když se tenkrát po poledni lehce oteplilo, odjel soused i s návštěvnicí dolů z kopce, ačkoliv do Ústí se normálně jezdí nahoru. Ovšem tam by se, po silnici třetí třídy, která má 11% stoupání a na její údržbu docházelo zpravidla až po té, co silničáři zvládli ty důležitější úseky, vůbec nedostal.
Odjížděl docela zajímavým způsobem, pravými koly v příkopě, protože tam na trávě nebylo tak hladko a ledovato. Všichni jsme to sledovali za oknem a přáli jim pochopitelně "šťastnou cestu a aby dobře dojeli", ale trochu té škodolibosti v tom určitě bylo. Nic přece tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí, že?
Pošlete odkaz na tento článek
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %