Je po Novém roce a lidé si dávají velká předsevzetí. Většinou to ani nesplní. Dávám si menší, splnitelné cíle. Každý den na papír a na stůl jako léky. Když si je splním, tak cítím, že můj život je naplněný. Jsem potom se sebou spokojený.

Na našich stránkách i60 vyšel článek, který nabádal, že si nemáme stanovovat cíle, ale nechat to být. Žít ze zážitků. Já mám opačný názor. Myslím si, že bez plánování a myšlenky se ke své spokojenosti nedostaneme. Při sportu bez úsilí také nikdy nemáte úspěch. Pokud si svá přání splníte, zjistíte, že život je příjemný. Ne jako v jednom příspěvku, kde starší muž bilancoval. Prý nic nedokázal a cítí se zbytečný. Uvažuje i o sebevraždě. Podle mě, kdyby se snažil, stanovoval si cíle a plnil je, měl by jeho život určitě smysl. Hlemýžď, který má cíl, je rychlejší než gepard, který bloumá bez cíle.

V našem věku až na výjimky si nemusíme dávat něco nesplnitelného. Nic, co by zhoršovalo náš zdravotní stav. Třeba chodit denně na krátké procházky, na kulturní akce, pěkně se obléct, zaplavat si, přihlásit s na Univerzitu třetího věku, pečovat o svůj vzhled a tělo, jet na zájezd nebo dovolenou, na oldies párty, zacvičit si, hudební festival a další aktivity. Mohou to být maličkosti, které nám pomohou ke spokojeností se sebou.

Já jsem se svým životem na základě výzev, které si stanovuji, spokojený. Hlava mi našeptává, co bych ještě mohl zažít a na co mám. Těším se na zážitky, které mě ještě čekají. Nerezignuji a svou negativní energii půjdu vyprášit do lesa. Není to nic ohromujícího, ale mám z toho radost.