Trpaslík. Mám ho na terase a zapomněla jsem ho uklidit. Vítr trpaslíka povalil, špinavý od roztávajícího sněhu a navíc mu chyběl takový bodec, který držel v ruce a kterým kypřím květiny v truhlíkách. Asi ho syn smetl i se sněhem z terasy. Sníh je na skalce, tak snad ho najdu, až bude obleva. A mně se vyrojila spousta vzpomínek.
Už jsem to v nějakém minulém článku psala, že můj strýc utekl do západního Německa ve čtyřicátých letech, byli jsme napůl německá rodina, takže v minulém režimu to nebylo jednoduché. Strýc nám pomáhal, posílal tehdy bony, balíčky atd. Bony ukrást nemohli, ale balíčky přicházely v zoufalém stavu, napůl prázdné. V roce 1987 jsem dostala od strýce bony na auto. Odvezla jsem si tehdy auto přímo z Mladé Boleslavi, škodu 120L a byl to první pětikvalt. To autíčko věrně sloužilo 20 let. A na podzim téhož roku jsem dostala povolení vycestovat do kempu, kdesi v Dolním Rakousku. Sama, bez dětí. Strýc na mě čekal na druhé straně hranic. Já hrdě přijela škodovkou, ubytovala jsem se v kempu, kde byl strýc s tetou. Řeknu vám, oči navrch hlavy, viděla jsem to, co jsem u nás dosud neviděla. Nádhernou přírodu, hory, upravená města, přepychově zásobené obchody. Jednou jsme vycestovali do Alp. Nádherné zasněžené vrcholky, pohostinnost tehdejších lidí, kteří v úpatí prodávali čerstvé mléko od vlastních kraviček, které se popásaly kolem dokola. Dolní Rakousko, vše tak upravené, všude spousta květin, zejména ohromných oleandrů, skoro před každým domem. Nádhera!
V kempu byla samá přepychová auta, ale jejich majitelé obdivovali moji škodověnku, na čež jsem byla patřičně hrdá. V jednom květinářství mi strýc koupil výše zmiňovaného trpaslíka a říkal, dej si ho na zahradu, budeš mít rakouského trpaslíka. Byly to nádherně prožité dny se strýcem a tetou a přišla chvíle, kdy jsem musela odjet. Strýc mě vyprovodil a byl tak smutný, nechtěl mě při loučení pustit. Pořád ho vidím, jak stál za závorami a to jsem ho viděla naposledy. Srdce ho zradilo.
Můj milý strýčku, posílám ti vzpomínku tam nahoru, mám tě ráda. Sice po změně režimu k nám už mohla teta jezdit, jenže to už je jiná kapitola. I když dost veselá, moje maminka a moje teta vášnivě diskutovaly o politice, až jsem je poslala plevelit záhonky na zahradě. Škoda, že mám i málo fotek, tehdy vše bylo jiné, ani si nepamatuji názvy všech krásných míst, která jsem navštívila.
Tak můj trpaslíček je vykoupaný, pořád je hezký a já ho opatruji a mám ho ráda. Mám s ním spojenou spoustu vzpomínek. Už mu táhne na čtyřicítku, ani to není na něm vidět. Zajímavé, že některé věci po předcích jsou nezapomenutelné a opatrujeme je jako oko v hlavě. Věřím, že i můj syn bude po mě trpaslíčka opatrovat, je to kus nezapomenutelné rodinné historie, kterou vytváříme v průběhu našich životů.
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Vladislava Dejmková
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
