Dobrý den, nějak nechápu ty komentáře k příspěvku výše. Paní pouze připomenula burcující oběť jana Palacha. Reagující paní Vargová ani neví, že Palach byl student filosofické fakulty, ne medicíny.

Správně Honzo, od této chvíle už jen pochvalné příspěvky jsou povolené!!!! HOWGH!

Souhlasím s paní Danou Strakovou, že už by to opravdu stačilo. Hezký příspěvek, který byl napsán od srdce, rozpoutá takovou nesmyslnou bouři. Stále nové a nové komentáře už ani nejsou věcné ale spíše trapné. Tak bych už opravdu poprosil o ukončení diskuze. Děkuji.

:-) :-) :-) Ano, vždy musí přijít někdo "svatý", kdo dobru i zlu udělá přítrž a aby toho nebylo málo, tak jako návdavek, přidá ještě svoji "pravdu" :-) :-) :-)

Dano, děkuju...

No tak už by to snad stačilo ne? Už jste se k tomu vyjádřili, tedy pardon, spíš vyjádřily všechny, co to považovaly za nutné. Já k tomu původně nic psát nechtěla, snad jen poděkovat za článek a vzpomínku, ale ta smršť, co se tady strhla se mi vůbec nelíbila a tak jsem do toho nezasahovala. Ale když tedy každá, tak já taky. Děkuji Zuzko za odvahu napsat k tak závažné události něco, s čím každá matka musí souhlasit. A také děkuji za odvahu svěřit se se svým štěstím, že máte zdravé, chytré a úspěšné děti. Bohužel jak je vidět, to se stále v této společnosti neodpouští...

Paní Kollinová a to mi vyhrožujete, nebo mi prorokujete jen samá pozitiva?

Omlouvam se autorce clanku za zneuziti diskuzniho prostoru, ale nemobu se ubranit sdileni slov meho pana profesora cestiny k doplneni predesleho prispevku " jazyku zlolajny". Berte jako metaforu.

19:15 Pani Skopanova i bez vestecke koule nechtejte vedet co vas ceka

H.R. KAŽDÁ láska je bezpodmínečná. Pokud existují podmínky, není to láska, ani ve vztahu matka - dítě. Například, "Když budeš hodná/ný, budu tě mít ráda."

Víte kolik lidí se dnes cítí dokonalými díky čemukoliv? Ale co s tím, když to z nich nevyzařuje a na čele to napsané mít nemohou. Tak to napíší třeba na íčko. I když dokonalá nejsem, tak nejsem jiná, dávám o sobě vědět a také čtu, že to každému "nevoní". No a co :-) :-)

Neřekla bych vytřískat slušný politický kapitál, nýbrž díky politice "vytřískat" svatozář dokonalé matky, dokonalých dospělých dětí. Láska se dá projevovat různými způsoby, které také nesou ovoce zvané radost ze života.

Promiňte, jsem z toho vedle, jak ta jedle. O jaké politické vytřiskání tu kráčí? Tu,na íčku? :-)

Jak prostél Ze zdánlivě nevinného článku zašťiťujícím se láskou k nejkrásnějším, nejvzdělanějsím, nejlaskavějším a nejhodnějším dětem se dá vytřískat slušný polický kapitál.

Jediná láska ,která je bezpodmínečná je láska matky.

Paní Mužíková klidně pište, nestyďte se.

Paní Škopánová .............ale raději nic.....

Je obdivuhodné co paní Kollinová je schopná vyčíst z jedné fotografie, kde usmívat se do foťáku po několik vteřin nedá žádnou práci.. Tak si říkám čím by nás oblažila, kdyby měla věšteckou kouli.

Paní Zuzano, dnes jsem po dlouhé době potkala při nákupech moji známou, vyřizuji vám , že moc hezky píšete a že četla vaše knihy. A veřejné komentáře k veřejným článkům chválí i nechválí, nejde o život. Hodně zdraví a radosti ze života přeji.

Pěkně rozvinutýá diskuze, v podání některých zúčastněných až urputná. No i hlubokými mxšlenkami lze projít slunečným dnem. :-)

V roce 1969 mi bylo 16, smrt Jana Palacha byl pro mne otřes, ale nedívala jsem se na to, v tom věku, pohledem jeho matky, to až mnohem později ... Teď, při každém zaznamenání tragické smrti mladého člověka, hned v druhé vteřině pomyslím na jeho maminku, jakou hrůzu musí prožívat ... - A "druhá linka" článku? Paní Zajícové její hezké a šikovné děti moc přeju a taky jejím dětem přeju takovou maminku ... Svým dětem předáváme a učíme je tisíce věcí, aby pak mohli jít svou cestu životem, ale úplně nejvíc co jim můžeme dát - je láska ...

14:52 Vlastně v době jeho sebeupálení, 1969, mu bylo 21 a mně 20.

S vyjádřením paní Eleny Valeriánové plně souzním. Smysl článku mi také zůstal ukryt v jakém si "samožerství" autorky - milující matky. Já jsem se díky bohu za celý svůj dlouhý život nesetkala s žádnou matkou, která by nemilovala svoje děti. Přesto věřím, že i takové jsou.

Naprostý souhlas s p. Elenou. Tady nejde o "nepochopení" článku + symbolu odkazu Jana Palacha. A když už jsme u něho, co maminka "pochodně č. 2", paní Zajícová? (Ano, náhodné jméno s "naší" p. Zuzanou.) To je téma na obrovskou polemiku: Jan Palach, student medicíny, mohl dostudovat a být prospěšný mnoha lidem... a co ty děti, zabité šílencem na FF UK??? Ti chtěli a mohli dostudovat - a pomáhat lidem, když to byli studenti z vyšších pater, kde se zabývali znakovou řečí pro neslyšící... Jan Palach přinesl svojí oběť proti komunistům. A šílenec na FF UK vraždil za "kapitalizmu", kdy je spousta lidí, mládeže, dětí,... frustrovaných. Není na ně čas, rodiče vydělávají, babi a děde nejsou v zaslouženém důchodu, nýbrž stále pracují. Tady nejde o kritiku úžasného empatického článku p. Zajícové. Zkrátka se jen mnozí pozastavujeme nad chválou vlastních dětí. Jako matka bych nikdy svého syna nechválila takto on-line + foto. Asi by mě nepochválil, stylem: mami, co blázníš? :-)

Elen tímto Tě srdečně zdravím a děkuji za Tvůj smysluplný příspěvek do diskuze. V době sebepoškození J.P. mi bylo 18 let, byla jsem o rok mladší. I když jsem své mateřské povinnosti měla před sebou, tak jsem si neuměla představit, že bych své mamince tímto způsobem ublížila, přestože jsme byly čtyři děti.

Vše krásné, čím jste obdařena Vy i Vaše děti, jste, bohužel, zpolitizovala.

Nejdříve jsem si ten článek, díky nadpisu, nechtěla ani číst. Nemám ráda nadpisy článků, často používá bulvár, které jsou sice chytlavé a čtenář obyčejně rozklikne a pak je obsahem zklamaný. Po upozornění Vandy jsem si článek otevřela. A bohužel, vůbec ničím mě neobohatil. Mám taky dvě děti (tak jako mnohé z nás), ale připodobnit se k matce Jana Palacha by mě nikdy v životě nenapadlo. A to především proto, že moje děti žijí a nemusela jsem prožít tu nesmírnou bolest jako paní Palachová. Ani si to nedovedu představit, co musela vytrpět. A i když je Jan Palach národní hrdina, tak já tento čin neschvaluji, co se tím změnilo: NIC! Jen jedno srdce mateřské puklo jako kámen. Mocipáni si žili dál po svém a svíčky na hrobě jsou zase jen svíčky. Možná mě ti uvědomělí ukamenují, ale jsem matka a tak to cítím. A teď si dovolím reagovat na samotný článek. Uvítala bych, když už, třeba pozvání na výstavu nebo na psychologickou přednášku nebo něco, kde by se čtenář mohl s Vašimi dětmi seznámit a ne jen si přečíst Vaše, i když krásné a láskyplné vyznání. Smysl článku jsem, bohužel, nepochopila, lépe řečeno zůstal mi skrytý. To, co napsala Jitka Caklová o svém synovi mě více dojímá, než článek bez smysluplného obsahu, který jen "těží" z pár vět o JP. Přeji Vám vše dobré.

Se zájmem jsem článek přečetla a po zhlédnutí fotografií Vám mohu upřímně přát, nezávisle na mnoha kontroverzních komentářích, setrvání mateřsky objektivního vnímání sounáležitosti, úcty a vzájemného obdivu k dětem i do budoucích let. Máte krásné, talentované děti, což dokumentují fotografie a i ten nejzapšklejší prudič to nemůže přehlédnout, pokud má v sobě alespoň minimum EQ, že láska a úcta je zde vzájemná, nepředstíraná. Pokud někdo touží, cituji: ".. po troše nadhledu a sebekritiky vůči členům rodiny .. ", nechť hledá jinde.

:-) :-)Ale dámy nenechte se vzrušovat, já jsem vyrostla na hnoji a mám snad právo na jiný úhel pohledu, než malířka pozadí :-) :-)

24.1.2025 13:02 Ano, Blanko, je politováníhodné, když k tak vážnému tématu, jako je ztráta dítěte, má někdo potřebu opakovaně psát komentáře, svědčící o nepochopení smyslu článku.

:-) :-) Škoda je co chcípne, tady je alespoň "sranda mimo mísu". :-) :-)

Zcela správně stejně jako autorka článku má právo napsat si co chce, třeba, že její děti jsou ředitelé zeměkoule tak někdo jiný má rovněž právo napsat svůj názor na uveřejněný článek bez toho, že by byl obviňován z jakýchsi postranních úmyslů.

Zuzko, cítím to jako Marie 11:30. Některé diskuse pod články jsou tzv. "mimo mísu". A to je škoda.

:-) :-) Vando, dle tvého vyjádření, co bys jiného čekala od "řepáka", kterému "sláma čouhá z bot". :-) :-)

Vychovat slušné děti je přínosem pro nás všechny a zaslouží si poděkování. Článek mi oslovil, také pamatuji dobu kdy se Jan Palach obětoval pro svobodu a demokracii. Je třeba si připomínat jeho památku.

Je mi moc smutno z některých komentářů. Paní Zuzano, nenechejte se "otrávit". Fandím Vám.

Jen zírám, kam se někteří zde v diskuzi dostali. Obviňování matky, která se pokusila vcítit do pocitů jiné matky, která o jedno ze svých dvou dětí přišla ? Všichni přece víme, jakým způsobem a proč o něj přišla. Opravdu tito diskutéři nepochopili nic z myšlenky článku? Vyvolal v nich pouze dojem, že se autorka svými dětmi nezřízeně chlubí? No, jejich věc a jejich názory. Jen mám pocit (opravdu nikomu neradím, jde o můj pocit), že by si měli občas uvědomit, že empatie není bezobsažné slovo ze slovníku. A že všechno, co zde napíší, svědčí ze všeho nejvíce o jejich povaze. O jejich chápání života. A také o naprostém nepochopení faktu, že všichni mají nárok vyjádřit SVÉ pocity a myšlení tak, jak to vnímají a v duši cítí, a to způsobem, který si oni sami určí. Není to výslovné právo jen osob, které zde tak vehementně brání své osobní právo na vyjádření názoru. Toť z mé strany vše. Nevidím důvod SVŮJ názor hájit a někomu vysvětlovat .

Motto: “Nic jiného, než vlastní zkušenost z minulosti, nepropojí člověka s okolním světem v přítomnosti.” Rozbor myšlenek v mottu: v mottu se vlastně tvrdí, že naše současné vnímání světa je plně definováno tím, co jsme už zažili. To je ale poněkud omezený pohled. Lidé nejsou jen produktem své minulosti – máme schopnost učit se novým věcem, přehodnocovat své názory a přizpůsobovat se světu i bez přímé vazby na minulost. Tvrzení tímto způsobem podceňuje schopnost člověka tvořit novou realitu, nezatíženou jen tím, co prožil. . “Vše ostatní je jen strach z budoucnosti.” Toto je hodně černobílé a zjednodušující. V životě existuje spousta motivací, které nejsou spojené se strachem. Naděje, radost, touha po poznání, zvědavost – to všechno jsou motivace, které spojují člověka s přítomností i budoucností, aniž by v tom hrál roli strach. Pokud pisatelka vnímá vše mimo “minulou zkušenost” jako strach, vypovídá to spíše o jejím vlastním vnímání světa – možná ten strach cítí ona sama a promítá ho do obecné pravdy. Motto je skutečně hodně subjektivní a osvětluje většinou zjednodušené vnímání a reakce pisatelky na článek. Ovšem jako všeobecná “filosofie” pro ostatní má značné mezery. Stejně jako včerejší komentář 8:47, který je povrchní a naprosto neakceptovatelný.

Paní Zuzano, krásná myšlenka! Děkuji. Většina pochopila. Zarazily mne některé komentáře, zejména včera 8:47 a potom Motto. Měla jsem chuť motto pochopit, a tak jsem se mu věnovala možná více, než by si zasloužilo……Ke komentáři v 8:47 se chystám vyjádřit později. Je to opravdu vážné téma.

Já bych jen doplnila, že štěstí v současnosti nezakládá automatický předpoklad na štěstí v budoucnosti.

MOTTO: "Nic jiného, než vlastní zkušenost z minulosti, nepropojí člověka s okolním světem v přítomnosti. Vše ostatní je jen strach z budoucnosti." J.C.

Zase souhlas s paní Caklovou, rovněž si myslím, že stavět proti sobě své štěstí a neštěstí někoho jiného jak to dělá autorka tohoto článku je hloupé, sobecké a krátkozraké.

Tak já nevím, myslí si snad paní Vavříková 14:21, že rodiny, kde nemají tak zdravé, chytré, vzdělané, hodné a krásné děti, jako má paní Zajícová, nemohou mít hezké vztahy???

Paní Pivcová ten kdo to vnímá jinak má v první řadě právo to napsat aniž by byl podezírán z nějakých nekalých úmyslů.

:-) Zuzko, já toto vnímám jinak a rozhodně v rodinných vztazích, alespoň co se týká mých dětí, žádný problém nemám. K paní Palachové jsem se vyjádřila dnes 08:47. Spíš jsem si vzpomněla nešťastné mámy po tragédii na Filozofické fakultě. Rozdíl je v tom, že zemřelí studenti, až na střelce, si sami na život nesáhly. Vím co je zoufalství, když moje patnáctiletá dcera utrpěla těžký úraz hlavy nevlastní vinou a týden byla v klinické smrti. Přežila, ale rok trvající následnou péči v domácím prostředí nikomu nepřeju. Každý má právo vykládat si to po svém.

Zuzko, přesně tak to cítím i já.

Já se zcela distancuji od názoru, že se paní Zuzana chlubí. Říká, co cítí, a já jí to ze srdce přeji, i když sama děti nemám. Kdo to vnímá jinak, je to jeho problém a nemá cenu se tím zabývat. Na paní Palachovou a její zoufalství nezapomenu do smrti. Jak při pohřbu, kdy zaznívaly oficiální projevy, v pláči opakovala: Byl to můj syn.

Hezky jste to, paní Zuzano napsala. Ne každá máma může být pyšná na své děti, někdy ani dobrá výchova nestačí. Hezké vztahy v rodině jsou vedle zdraví to nejdůležitější, co člověk má.

Doplnění: ..... že tento způsob ....

Diskuze je od toho, aby se diskutovalo. Mně nevadí, že se paní Zajícová chlubí, jak má dokonalé děti, ani jsem nenapsala, že je to špatně, pouze jsem se vyjadřovala ve smyslu, že tento není "můj šálek čaje". Pokud to paní Zajícová vnímá jako "komentování a kritizování" tak si tím sama vytvořila problém. K tomu už opravdu není co dodat :-)

Pani Škopánová, raději jsem si svůj příspěvek přečetl jestě jednou a opravdu, o Vás jsem nezmínil ani slovo, tak použiju vaši argumentaci, nevkládejte mi do klávesnice, co jsem neřekl.

Pane Šísa v první řadě byste měl mluvit jen sám za sebe a nevkládat mi do úst co jsem neřekla a ve druhé řadě já jsem se k obsahu článku nevyjadřovala, pouze jsem napsala svůj názor na jeho závěr. A troufám si tvrdit, že něco takového je dovoleno.

Pani Zajícová se pochlubila svými dětmi, tak jak to dělá snad každá matka, pokud někdo nemůže překousnout, že tak učinila veřejně, tak já mezi ně rozhodně nepatřím a pani Zajícově vše napsané a vyfocené upřimně přeju a nemám potřebu článek hanit. Je nás takových jistě většina.

Paní Caklová opět souhlas. Mimochodem já nemám potřebu zviditelňovat svou rodinu a chlubit se zázračnými potomky.

Když už bylo použito jméno paní Palachové, tak Jan Palach byl ve své době ojedinělý případ. Dojímá se snad někdo v dnešní době nad tím, kolik zoufalců si bere život?

Hmmm...těším se až paní Škopanová napíše taky článek a nejen komentáře

Třeba proto, aby ten článek byl trochu objektivnější a více ze života a nepůsobil dojmem, že jedna paní má potřebu veřejně vychválit svou rodinu a protože tomu planému vychvalování málo kdo uvěří.

...moje děti mají samozřejmě i své slabé stránky, jako my všichni, jen nevím, proč bych o nich měla psát...

Zcela souhlasím.

16:21..... zaslepená matka to nevidí a naváží se do lidí, kteří jí nic neudělali, jenom mají jiný úhel pohledu.

Tak to by mě zajímalo co jiného než pozitiva paní Zajícová na svých dětech vidí a pokud její děti nejsou polobozi tak mají určitě i slabé stránky stejně jako všichni ostatní. Pouze zaslepená matka je nevidí.

Paní Zajícová, NEnapsala jsem, že vy se chlubíte cizím peřím, ale že já bych se tak cítila, kdybych tak jako vy, psala o svých dětech. Ne že bych nemohla, ale ke svému štěstí to nepotřebuji a moje děti už vůbec ne.

Tak to bývá, když "Sytý hladovému nevěří". "Co mě nezabilo, to mě posílilo", neboť i na mně, potažmo na celé naší rodině, se ten "zrůdný režim mstil" a vydováděl. Nebyla to kolektivní msta, nýbrž aktivita jednotlivců, spoluobčanů. Jak jsem na "ně" dřív žehrala, tak dnes dobrovolně píši, že to pro mě byla ta nejlepší škola života. Díky režimu, lépe řečeno jeho aktivním jednotlivcům, se povedlo rozdělit lidi na "vzdělané" a nevzdělané, lépe řečeno na "lepší" a horší. Bohužel, ti co se považují za "lepší", nemají cit pro pochopení a rozeznání "komentování a kritiky" od odlišného názoru, plynoucího z odlišných životních zkušeností :-( Dlouho jsem se na tomto portálu cítila jako méněcenná, to ale neznamená, že nemohu napsat názor z jiného úhlu pohledu.

Danielo, díky... jsme obě stejná krevní skupina. Moje zamyšlení bylo opravdu o tom, že mám na rozdíl od paní Palachové možnost své děti nejen přivést na svět a vychovat je, a pak zpovzdálí sledovat, jak žijí a jsou z nich slušní lidé. Dovolím si podotknout, že být pyšnou mámou a umět to říct a napsat, není chlubení cizím peřím, (moje děti nesou přece cizí peří) jak si myslí paní Caklová, ani nekritický pohled a neschopnost vidět cokoli dalšího, jak napsala paní Škopánová, ale prostá radost a štěstí, že jsem nemusela zažít takovou bolet, jako paní Palachová a jiné matky, co přežily své děti. Já ráda chválím kohokoliv, kdo je šikovný a slušný člověk, a když zde na i60, nebo kdekoliv jinde čtu něco, co se mi nelíbí, nemám touhu komentovat a kritizovat. Zato když se mi něco líbí, ráda to pod text napíšu.

Zuzano, jak já Vám rozumím. Děkuji za těch několik řádků, reflektujících mnoho pocitů. Také jsem máma dvou dětí, ale na rozdíl od paní Palachové jsem měla možnost je doprovázet do jejich dospělosti a prožívat s nimi jejich radosti i trápení. Ten zrůdný režim se bohužel mstil i po smrti svých obětí, neušetřil ani obolavělou mámu, jejíž syn se stal symbolem vzdoru proti útlaku. Téma Jana Palacha je pro mne stále živé, k jeho odkazu jsme s mužem v minulosti připravili několik projektů. Co všechno musí máma unést...a jak je hezké a nesamozřejmé mít děti, které vedou smysluplný život. Díky za článek k zamyšlení.

Každá máma, která miluje své děti, pochopí tu nesmírnou bolest nad ztrátou dítěte.

Paní Caklová souhlasím v Vámi paní autorka je nekriticky zblázněná do svých dětí. Takoví většinou nejsou schopni vidět nic dalšího.

Jako děti jsme chodily na hrob Palacha. Po letech jsme přišly znovu a nemohly hrob najít. Pak jsme se dozvědély, že byl hrob přendán do Všetat. I v hrobě se ho "mocipáni" báli. Až Havel ho znovu vrátil na Olšany.

Tak gratuluji! Také mám syna a jsem na něj velmi pyšná. Ale abych o něm napsala, že je chytrý, hodný, krásný,... to bych si netroufla. Nechám na jiných lidech, aby to posoudili :-).

Ať píši o čemkoliv, o komkoliv, tak vím, že vždy to vypovídá o mně. Můj syn ve svém ranném mládí sedm let žil životem naprosto rozdílným od mých představ, ale jen do vážného okamžiku, který nebudu zmiňovat. Pomoc přichází v pravou chvíli, aniž si to uvědomujeme a k nám přišla v podobě dlouhého rozhovoru. Už je to hodně let, abych si pamatovala jeho obsah, ale na jednu větu nikdy nezapomenu, "Mami, já žiju svůj život a nikdy mě nenapadlo, že tebe to trápí." Nevím, co se v mém synovi odehrálo, ale dnes je ten nejlepší táta a když příležitostně vidím s jakou láskou se po příchodu z práce vítá se svými holčičkami, slzy štěstí se mi lesknou v očích. Nevím, kde se to v něm vzalo, neboť u svého táty to nikdy nepoznal. Moje děti jsou můj poklad, ale nejsou mým majetkem, abych jim řídila život, natož abych se rozepisovala o jejich dokonalosti. Přirovnávala bych to k chlubení cizím peřím.

Trochu nadhledu a sebekritiky by ohledně členů rodiny neškodilo.

Mám dceru,je pro mě vším,celý můj život byla na prvním místě.Dodnes každé setkání s ní mě nabíjí.Jan Palach prostě za něco bojoval.Za něco v co věřil.

Také mi bylo smutno z výročí, které přineslo tolik bolesti. Jsou situace, kdy je těžké povzbudit.

Také jsem na svého syna velmi pyšná, bojím se o nèj. Máme krásný vztah a nedovedu si představit, že by i mi dokázal způsobit dobrovolným odchodem ze života tak velkou bolest, jako zmiňovaný Jan Palach své matce.

Zuzano, jsem ráda, že jsme se mohly osobně potkat na setkání íčka. Taky jsou pro mne - moje rodina, děti a vnoučata na prvním místě. Tak ať se Vám všem v životě všechno daří. Ještě pozdravuji kocoura, nebo kočku?

Tak ať se vám všem daří i nadále. To vám ze srdce přeji. :-)