Seděl v křesílku pro hosty a míchal studený kafe. Na stolku kopa vyplněných lejster.
„Jsem hotov. Naše Eliška, byl to spackanej porod. Pak, no ona je prostě stále dítě…Slíbil jsem, manželka už není, že se postarám. Nezvládl jsem to. Elí jen sedí a kouká, nechce jíst a já nevím, jak dál. Možná tady. Máte dobré recenze…“
Nemám ráda, když má někdo u nás veliké očekávání. Jsme jenom ústav, ústav pro tělesně a mentálně postižené. Jistě, děláme, co můžem, ale moc toho není. Bylo mně ho líto.
„U nás je pořádek, dobře tady vaří, snažíme se o individuální přístup, zvykne si.“ Asi jsem měla něco říct o progresívních metodách, ale nějak mi to nešlo.
„Půjdeme na pokoj.“ Chodba byla dlouhá, bílá. U dveří stálo opřené koště.
„To je Mája, uklízí.“
„U vás uklízejí klienti?“ Nemám ráda ty KLIENTY.
„Mája tady bydlí, nemá jiný domov, venku by to nezvládla, a uklízí, když chce. Zakazovat ji to nebudu!“
„Tak takhle to u vás běží.“
Na pokoji bylo boží dopuštění. Eliška seděla na židličce a Mája ji ládovala polévkou. Všude samá nudle a kousky mrkve. Všechno dokola pocákané. „Poslední, ham. Utřít pusu. Hotovo.“
Elí se spokojeně křenila. Pochutnala si. Mája, s pocitem dobře odvedené práce, odkládala talířek.
„Májo ,kde si vzala polívku?“ „V kuchyni, když nekoukali.“
„Kde je sestra?“
„Musela do skladu, slíbila jsem, že se postarám.“
Mája se uculovala, čekala pochvalu. „Postarala jsem se, dobře jsem se postarala.“
„Tak, tohle je ten váš pořádek. Individuální přístup.“
A bude stížnost. Nějak mi to nevadilo, spíš to byl pocit marnosti. Mechanicky jsem sbírala nudle.
Elí se začala vrtět. „Mamí, mamí!“a natáhla k Máje ruku.“Chce čurat, můžu s ní?“
„Jděte, holky.“
Zas jsem to zvorala- Měla sem jít já, nebo zavolat sestru…Ale Mája už držela Elí za ruku.
„Elí, Elí to snědla?“
„Proč by neměla? Vaříme tady dobře.“
Najednou mi bylo k smíchu, jak se postarala. Uklidila, nakrmila a ten přístup byl fakt individuální. Líp by to nesvedl ani promovaný psycholog.
Kouknul na mně. V očích měl veselé plamínky. Nebyl naštvanej.
„Dohlédněte na ně. To bude dobrý.“ Měl pravdu.
Elí a Mája byli nerozlučitelná dvojka. Mája ji z neuvěřitelnou trpělivostí učila, jak se má oblíct tílečko, třičečko, ponožečky, botičky. Tkaničky, už nezvládali. Tatí koupil na suchý zip.
Chodívali na výlet. Elí a Mája na zádech ruksáčky se svačinkou a pitíčko. Za nimi šel Tatí.
Na místní farmě měli zvířátka. Holkám se tam líbilo.
Tohle byla první lekce, kterou jsem dostala od Máji. Bylo to veliké dítě, prostáčik boží, ale srdce měla na dlani.
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně.…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin…
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
