Během února se začaly v zahrádce objevovat první zelené lístky sněženek s prosvítající bílou špičkou. S radostí jsem je pozorovala, vyhlížela další přírůstky a s nimi i blížící se jaro. Ale až v březnu, s příchodem tepla a sluníčka, je kvetoucími sněženkami zahrádka hezky ozdobená.

Sněženka podsněžník je statečná jarní bylina, často se prodírá vzhůru skrze zmrzlý sníh, listy nebo trávu. Sílu bere z podzemní cibulky, z níž vyhání dva úzké, asi 10 cm dlouhé, zelené listy, mezi kterými vyrůstá štíhlý stvol zakončený tenoučkým lístkem, z pod něhož na stopce vyrůstá skloněný, drobný bílý kvítek. Má šest okvětních lístků. Tři vnější lístky jsou větší, čistě bílé, tři vnitřní lístky jsou malé, do srdíčka vykrojené, zeleně olemované. Kvítek ukrývá šest květních tyčinek s prašníky a pestík, jehož semeník se po dozrání přemění v tobolku se semeny. Tato něžná květinka, dorůstající výšky až 20 cm, je mírně jedovatá, zejména její cibulka.

Před nočním mrazíkem se sněženka zpočátku zavírá ve špičatý kvítek, aby se kolem poledne krásně rozvila na sluníčku a poskytla první pastvu včelám. Díky cibulkám je bylinou vytrvalou, na konci jara se zase zpět do cibulky zatahuje.

Kromě zahrádek roste i v parcích, na vlhčích loukách, často u řek nebo v lužních lesích. Dříve vytvářela celé velké bílé porosty a byla naší nejrozšířenější jarní bylinou. V současnosti jí ve volné přírodě ubývá, proto byla zařazena mezi ohrožené druhy rostlin a je zákonem částečně chráněná. Její trhání, zvláště za účelem trhu, je zakázáno.

Vítejte u nás, poslové jara. Jste naše první rozkvetlé krásky a brzy se k vám přidají další. Celá paleta květů nás bude postupně těšit přes léto až do podzimu.