„Prosím vás, abyste v průběhu dne byli na své věci opatrní. Vezměte si jen to, co budete potřebovat, ostatní si můžete nechat v autobuse. Při prohlídce města buďte velmi opatrní na peníze a pasy.
V Jeruzalémě, tak jako i jinde ve velkých městech, jsou kapsáři. Oblíbeným jejich trikem je to, že když budete chtít někomu zaplatit, najednou vám někdo zakryje výhled svým zbožím a zespodu vám vytáhnou peníze.“
Takto nás důrazně upozorňuje naše průvodkyně Helena při vjezdu do Jeruzaléma. Projíždíme bezpečnostním stanovištěm a autobus po chvíli odbočuje k vyhlídce na hoře Scopus.
Helena, když nemá zrovna přednášku, tak telefonuje. Naši malou výpravu vede jistě a rázně. Bez organizačních zmatků a s velkou mírou improvizace. A proto teď nejsme na plánované vyhlídce na Olivetské hoře, která je uzavřena kvůli demonstraci, ale na hoře Scopus. Je to jen malý kousek na sever. Ostatně hora Scopus a hora Olivetská jsou skoro stejně vysoké. Něco málo přes osm set metrů. Improvizace mají někdy svůj význam. Místo jedné plánované vyhlídky tak uvidíme vyhlídky dvě.
Budovat vyhlídkové terasy na zvlášť pěkných místech je neobyčejně důmyslné. A když je u toho ještě místo na zaparkování, tak to nemá chybu. Určitě to časem zjistí i prodejci nejrůznějšího zboží a suvenýrů a na vyhlídkové terase se objeví stánky se všemi možnými cetkami a suvenýry. A taky záchodky. A velbloudi. A docela malé arabské děti, proplétající se mezi návštěvníky a nabízející své zboží se zručností starých zkušených obchodníků.
Nikoho teď ale nezajímají cetky, nabízené místními prodejci. A kupodivu ani záchodky. O velbloudu ani nemluvě. Všichni jsme se nahrnuli k zídce, vybudované nad svahem. Kousek za námi jsou monstrózní budovy Hebrejské univerzity a pod námi je město. To město je Jeruzalém. Úžasný pohled, který budu před sebou vidět do konce života. Najednou pryč jsou všechny historické příběhy a anomálie, někde daleko zůstaly i věčné židovsko-arabské sváry a boje a před námi se rozprostřelo do šíře nádherné panorama Svatého města.
Úplně vlevo svítí do dálky pozlacená kupole Skalního dómu s areálem Chrámové hory. A kousek dál vpravo je bílá kupole zcela nové synagogy Hurva. Přímo před námi je pak šedomodrá kupole Chrámu Božího hrobu. Tři dominanty města. Tři znaky tří velkých monoteistických náboženství, která zde v menších či větších problémech koexistují již dlouhá staletí. Město, posvátné pro křesťany, stejně tak jako pro muslimy a židy. Tahle cesta je naplnění jednoho našeho velkého životního snu. Moje žena nemluví. Je opřená o zeď terasy a beze slova pozoruje město. Byl to taky její sen.
Zastavení desáté. Chrám Božího Hrobu, vstup s Franckou kaplí, kde byl Ježíš údajně svlečen ze šatů.
Místo Kristova hrobu v Chrámu sv. Hrobu
Páté zastavení Křížové cesty – otisk Kristovy ruky
Jedna z mnoha kouzelných jeruzalémských uliček
Zeď nářků
Muslimský Skalní dóm na Chrámové hoře. 7. století
Před Jaffskou bránou. Hoši se po domluvě nechali vyfotit
Všechny fotografie z osobního archivu Jana Zelenky
Proč si 12 let poté nezavzpomínat na nejkrásnější cestu a vůbec…
Jarka Jendrisková
Tak pokračujme ve vzpomínkách na tu zemi, svatou pro ty, co věří,…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Kdyby mi ještě před časem někdo nabídl návštěvu koncertu Josefa…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě,…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal, vzal každú drahú…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Itálie je zemí mého srdce a Řím jeho městem. Dnes už ani…
Milá Carmen,
je to už pár let, co jsem byla na Vašem pohřbu a…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
