O dráze profesionálního zpěváka a hudebníka většina z nás jenom tajně snila. S tím souvisí kytara a její použití na různých večírcích a mejdanech, hojně pořádaných, když "starý vypadli z baráku". Když si maně vzpomenu na dobu malin nezralých, tak bych kytaristy na mejdanu (nejen!) puberťáků rozdělil na tři základní poddruhy:

Kytarista samec - ten má kytaru jen jako rekvizitu. Opravdu na ni nemusí vůbec umět zahrát ani tón. A co se dívek týče, ty se před nim plazí samy, takže má velký výběr.

Kytarista loudil - ten si pořídí kytaru a naučí tři akordy za účelem podmanit si dívky lyricky a "hudebně" založené - viz např. píseň "Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě", nebo lidová "Proto jsem si housle koupil abych na ně holky loudil". Tito kytaristé mohou mít u dívek menší či větší úspěch. A vystačí jim na to opravdu jen dva, někdy tři akordy.

Kytarista "hudebník" - toho mají vlastně všichni rádi, protože se snaží na hudební nástroj opravdu něco zahrát, tudiž tvoří zábavu společnosti na večírku. Sám, až na vyjímky, je na tom bídně, protože když si konečně dá pauzu v hraní, tak už je většina dívek dááávno rozebrána...

Nemusím, ale řeknu to na rovinu, že jsem vždy patřil k té třetí skupině hráčů. A tak sahám do šuplíku a vytahuji tuhle báseň:

Na večírku (lament kytaristy)
Teď v písni záchvěvu dotknu se nebe,
prst nechám proklouznout po těle kytary
tak, jako rád bych se dotknul i tebe!

Kytara - holka zlá, žárlivá, vřískavá,
když se k nám přiblížíš se sklenkou v ruce,
žádnou tu nestrpí, pěkně mi vyhrává.

Proč? To je otázka, odpověď na nule.
Kytara a pak ty? Ty a pak kytara?
Na slzy určitě chybí mi cibule.

Tvůj dětský smích mi odlétl s jiným,
v tichosti proklínám hudební um!
Marně však kytaru z něčeho viním.

Zbyl jsem tu já, kytara, rum...

----------------------------------------------------

Po mnoha létech, za účelem příležitostných večírků (většinou v rámci našeho pěveckého sboru), jsme vytvořili sehrané duo - já a ukulele. Ale věřte mi, nebo nevěřte, občas se mi zdá, že tam někde uvnitř mám i kus toho puberťáka...