Tak si doma odpoledne čtu u otevřeného okna a najednou z venku něco cítím. Sousedi kouří na lodžii, pomyslím si znechuceně. Kouknu dolů do vnitrobloku – opravdu vlevo od našeho vchodu na lavičce sedí mladík s dívkou a kouří. Ale zápach trvá dlouho a zvětšuje se, jako kdyby něco hořelo. Snad ne někde v domě! Tak se jdu znovu podívat – všude klid, ospalé letní sobotní odpoledne. Občas projde kolemjdoucí, na lodžiích našeho obrovského jedenáctipatrového okrouhlého bloku pár lidí kouká spokojeně ven… na hřišti dnes nikdo není, je moc horko.
Za další chvíli mi to nedá, kouknu i vpravo, a už mám jasno. O necelá dva vchody dál někdo zapálil plastový odpadkový koš. Kolem kterého klidně prochází nájemník z vedlejšího vchodu… To, co je cítit, je spálený plast a odpadky, také suchá tráva, která kolem prorůstá. Koš už je částečně roztavený na zemi, vidím plameny. Vůbec nikoho to nezajímá. Tak proč by mělo mne? Ale já už jsem jednou viděla, jak si plamínky umí vytvořit cestičku po suchých stéblech dál… a dál… Jsem ráda, že tam nejsou děti, bývá jich tu jindy plno.
Nakonec jsem překonala ostych a zavolala linku 112 – stará bába volá kvůli prkotině, no.
Za krátkou dobu si to k nám přihasili hasiči s obvyklým červeným velkým autem.
Koš uhasili, zeminu a okolní trávu pak pořádně prolili vodou z kanystrů. Teď to nájemníky zajímat začalo, byla show.
Omlouvala jsem se hasičům, že jsem je volala kvůli prkotině, všimla jsem si jejich ironických pohledů. Řekli ale, že jsem volala správně, že oni se jen diví, že z takového obřího domu nikdo nebyl schopen vzít kýbl s vodou a uhasit to (já bych tedy kýbl s vodou bohužel se svou artrozou nemohla nést).
Celá akce ve mně zanechala nepříjemný pocit, proto tu píši… Říkám si, co by se dělo, kdyby se staly nějaké horší věci… A hlavně, pořád si tak trochu připadám jako blbec...
Dodatek: teď večer mi ještě kvůli tomu volal policista, oni přišli dodatečně šetřit a potřebují věc asi uzavřít... Doufám, že tím to pro mne končí.
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve…
Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už…
Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
