BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená Bojové rozdílení. Umělá inteligence nám řekne, že jde o termín používaný ve vojenském prostředí pro rozdělení a určení úkolů, stanovišť a dalších záležitostí v rámci přípravy na bojovou činnost nebo cvičení.
A zde začíná náš příběh. Byl jsem na vojně v osmdesátých letech minulého století (i tisíciletí) jako četař absolvent, na jeden rok. Mým úkolem bylo starat se o přehledový radiolokátor P15 - "Máňa", který je dnes k vidění v muzeích. Po návratu ze cvičení v Bzenci, kdy jsem přežil pouhým zázrakem výboj 16kV zdroje přes ochrannou drátěnou klec, jsem zjistil, že ten stroj už nezobrazuje na obrazovkách ani paprsek ani cíle, prostě nic. A že je v podstatě již dlouho nefunkční a životu nebezpečný.
Můj nadřízený na BORU pravidelně hlásil, že P15 je bojeschopná, tudíž v perfektním stavu. Tady maličko odbočím. Armády v totalitním režimu stojí na lži. Je to základní princip fungování. Takže Máňu stále vedli v perfektním stavu, protože se domnívali, že když se točí antény, tak Máňa jede. Ale tak to nebylo.
Jednoho podzimního dne musel můj nadřízený někam odjet a pověřil mě, abych šel místo něj na BORO a tam všechno odkýval. Ale já jsem se rozhodl, že řeknu pravdu. BORO se konalo v odpoledních hodinách a na dotaz, jestli je P15 bojeschopná, jsem do ticha odpověděl, že není a že už dlouho není. Dle mého odhadu tak minimálně deset let. Nastalo ticho. Velitel pluku byl Slovák, který v rozčilení koktal a mluvil československy. A ako je tohle možné, súdruh?
Pokrčil jsem rameny. Díval jsem se do zápisu, kde se objevilo v kolonce P15 červeně NE. Náčelník štábu, notorický alkoholik, se postavil, že něco zkusí říct. Nevyšlo mu to. Nakonec to rozsekl velitel pluku. Tak, když jste ji rozbil, tak ji také opravíte. Tak. Súdruh.
Bavil jsem se neskutečně tou bandou vyděšených hochštaplerů, neschopáků, alkoholiků, bonzáků....A co tomu vlastně je? Zeptal se nejchytřejší z nich. Vypálená vlnovodná trasa. Kdysi tam zatekla voda, obsluha si toho nevšimla a pustila do antén vysoké napětí.
Aha. Snažil se velitel pluku porozumět. A čo s tým? Ako to opravítě? Je třeba rozebrat celou vlnovodnou trasu (zhruba 20 dvoumetrových těžkých kusů speciálně tvarovaných trubek uvnitř postříbřených) a kus po kuse vyměnit. Áha. Ták súdruh, vybavítě si propustku a budete jazdit vlakom do skladu. A zahlásitě mi, až pojedete posledný kráť.
No, oněměl jsem úžasem. Čekal jsem, že dostanu k dispozici náklaďák, kam všechny demontované kusy naložím. Takhle jsem byl potrestán za to, že jsem nahlásil pravdivý stav věci. Ale nevadí. Takhle budu moci jezdit klidně až do konce mé vojny. Při četnosti jedna cesta z Budějc do Horky u Olomouce s jedním kusem to tak vycházelo. A mně došlo, že jim vůbec nejde o to, aby ten radiolokátor fungoval.
Teď už to můžu napsat. Samozřejmě, že jsem to nestihl opravit. P15 jsem nechal umístit na dřevěné špalky. Dneska už jsou z ní nejspíš hrnce. Nebo pánve?
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
