Dobrá zpráva je to proto, že jde o věci, které se můžeme pokusit ovlivnit. Není to samozřejmě tak jednoduché, nicméně podle časopisu New Scientist, výsledkem jednoho z vědeckých bádání je mimo jiné toto: to, co jíme, může zabíjet náš mozek. Alzheimerova nemoc devastující postupně lidskou mysl je fakticky metabolickou chorobou, způsobenou nezdravým stylem stravování.

Cukrovka třetího typu

Mnozí američtí lékaři dokonce Alzheimerovu chorobu nazývají cukrovkou třetího typu. A přišli na to, že Alzheimer postihuje dvakrát častěji lidi, kteří se léčí na cukrovku způsobenou obezitou.

Vědci se sice zdráhají jednoznačně vyslovit, že špatná strava je hlavním spouštěčem Alzheimera, to by bylo samozřejmě přehnané, nicméně se shodují, že důkazů, že na něj má vliv, přibývá. Jedním z nich je, že za nemocí stojí chybná odpověď mozku na inzulin. A problémy s inzulinem jsou podstatou obou dosud známých typů cukrovky.

Dobrá zpráva je také to, že američtí lékaři začínají používat scanování mozku a rozborem páteřního moku dokáží s velkou pravděpodobností poznat začínající příznaky Alzheimerovy choroby až deset let dříve před jejím skutečným vypuknutím. To je obrovský pokrok. Praxe je totiž nyní taková, že lékaři delší dobu nejsou schopni pacientovi a jeho blízkým říct, zda jde skutečně o Alzheimera. Mnohdy potíže přisuzují prostě stárnutí.

Typickými příznaky nemoci je zmatenost, nejistota, celková pomalost. Jenže to často bagatelizujeme a říkáme: To je přece normální, že zapomínám, kde jsem položil brýle. Nebo: Na tom nic není, že jsem zapomněla, že jsem měla jít k lékaři ve středu a ne ve čtvrtek, vždyť je mi sedmdesát, to už mám právo občas zapomenout. Jenže z občasného zapomenutí může vzniknout malér v podobně jedné z nejhorších nemocí, která změní život nejen nám, ale také našim blízkým. Protože Alzheimerova choroba začíná právě zhoršováním krátkodobé paměti a končí naprostou závislostí pacienta na pomoci druhých.

Počet nemocných roste

Česká Alzheimerovská asociace odhaduje, že v Česku nyní žije s touto nemocí více než sto dvacet tisíc lidí. Trpí ji kolem sedmi milionů Evropanů.

„Velkým problémem je stárnutí velmi početné poválečné generace, a to bude znamenat pro společnost velkou zátěž, protože se dá předpokládat, že se tím zvýší počet lidí nemocných Alzheimerovou chorobou,“ uvedla Jennifer Weuveová, spoluautorka výzkumu, který uvádí, že počet lidí trpících touto nemocí ve Spojených státech dosáhne více než třináct milionů osm set tisíc v roce 2050. To znamená trojnásobek dnešního počtu pacientů a podobně tomu bude v Evropě.

Právě proto nyní američtí vědci upírají své síly především k cíli zjistit, jestli jsme proti Alzheimeru bezbranní, jak se dosud tvrdí, nebo zda si za něj naopak částečně sami můžeme, o čemž se dříve vůbec nemluvilo.

Kdy zbystřit, že něco není v pořádku
* Zapomínání takových situací jako je například, že jsme si připravili jídlo. Když si na něj vzpomeneme po třech hodinách a najdeme jej ležet na stole, je to problém. Ten se pak totiž může vyvinout do situace, že zapomeneme, že jsme jídlo nechali na hořícím sporáku a klidně odejdeme z domova.
* Zapomínání slov a slovních spojení. Ve snaze najít to vhodné použijeme nějaké nesmyslné a okolí nám pak nerozumí, působíme, že mluvíme zmateně.
* Ztráta orientace v čase a prostoru. Najednou nevíme, kam a proč jdeme, jak jsme se tam dostali. Nejhorší je fáze, když nevíme, kudy trefit domů.
* Ztráta věcí. Nemocní pacienti často pokládají věci na zdánlivě nesmyslná místa a pak je nemohou najít. Peněženku do lednice, banány do koupelny a podobně.
* Velké výkyvy nálad. Nemocný se náhle směje, pláče, zlobí se a okolí neví proč. Není k tomu žádný zjevný důvod ani není schopen svou náladu vysvětlit. To vede až ke změně osobnosti. Lidská povaha se sice s věkem částečně mění, ale tato nemoc se projevuje právě tím, že změny jsou výrazné. Z veselého společenského člověka se třeba stane ustrašený, podezíravý, nepřející.

Toto všechno jsou příznaky, které by lidé neměli podceňovat, když je pozorují na svých blízkých. Alzheimer je sice nemoc nevyléčitelná, ale přesto se její příznaky dají ovlivňovat tak, že její vypuknutí může nastat o řadu let později.