Třetí dům
Ilustrační foto: Freepik

Píše se rok 1978. „Holky! Chystejte na subklávku, defibrilátor, nějaké nové elektrody, no – však vy víte! Vezou nám pořádný infarkt!“ mobilizuje nás šéflékař JIPky telefonem.

Dělám zde už třetí rok, ale toho vystrašeného rozechvění při novém akutním příjmu se snad nezbavím. Ruce, ty mám naštěstí klidné. To zas ano. Rozvážně chystají na sterilní roušku všechno potřebné. Nic jim nepadá, sterilita zachována. Ale srdíčko. To moje srdíčko zrychluje tep, jako by spěchalo na pomoc tomu nemocnému, co je právě na cestě k nám.

Sjíždíme nákladním výtahem vstříc houkající siréně. JIPku nám pohlídá kolegyně z oddělení, připravená pomoci, bude-li nejhůř. A safra! Nosítka přetékají mohutným, nápadně snědým tělem. Pod metrák to nebude, odhaduji v duchu střízlivě. Tak to si máknem! A ještě nám nakonec vynadá. Kdo má ruce, nohy, pomáhá přeložit toho tělnatého Roma ze sanitního vozíku na resuscitační lůžko. Je utlumený už ze sanitky, a tak je jeho bolestné sténání méně dramatické, než jsme původně očekávali. I kapačku má už připojenou. Ale jen tak běžně – v předloktí. „Jde to mimo,“ všímám si boule u vpichu a upozorňuji šéfa. „Hned se pustíme do té subkláv…“ poslední doktorovo slovo přerušuje náhlé chroptění pacienta! „Odpojte opédéčko! Pryč od lůžka! Výboj!“ Čtyři kilovolty projedou fibrilujícími srdečními komorami, aby jim důrazně připomněly, jak se mají chovat! Avšak první varování zůstává bez odezvy. Až po druhém záškubu mohutného těla naskakuje v jeho srdci toužebně očekávaný sinusový rytmus. Být tu diváci, jistě by nadšeně zatleskali. Nejsme však na divadle.

Sleduji pozorně osciloskop pomalých dějů čili místním slangem řečené ópédéčko. Svítící tečka neúnavně a stále dokola běhá po řádcích a maluje na nich, pokud možno, téměř učebnicovou křivku. Jen sem tam se ještě připlete nějaká ta extrasystola. Přes vzorně zavedenou subklávku – čili vyústění žíly podklíčkové, vstřikuji naordinovanou dávku Heparinu, a pak vlhkou utěrkou otírám krůpějkami potu, teď už snad ne smrtelného, orosené čelo.

„Dě…ku…ji,“ ozve se sotva znatelný namáhavý šepot. „Tak vás tu vítám,“ soukám ze sebe dojatě a zcela bezděčně se na toho člověka, jehož jsem se ještě před chvílí bála, začínám usmívat. A usmívat jsem se na něj už nepřestala, dokud nebyl propuštěn do domácí léčby. Tak příjemného a vtipného pacienta jsme tam snad ještě neměli. Byl sice „jenom“ zedník, ale svou přirozenou inteligencí a velkým smyslem pro humor dokázal natolik zpestřovat naše nelehké služby a povzbuzovat do života i ostatní pacienty, pokud byli při vědomí, až nám přišlo líto chvíle, kdy se jeho čas na JIPce naplnil a dočkal se překladu na standardní oddělení, kterého jsme byli součástí. V té době totiž trvala klidová léčba u infarktu až šest týdnů.

A abych nezapomněla – ten infarkt jej zastihl, sotva dostavěl třetí dům pro své tři syny. Snad se s nimi a s celou svou báječnou rodinou, o které tak rád s láskou vyprávěl, ještě dlouho potěšil. 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
31 komentářů
Iva Bendová
Děkuji i vám - Ali Toll. a Hani R., také všem ostatním, co přečetli/ ba dokonce ťukli na hodnocení :-)
Hana Rypáčková
To je dojemné. Je vidět , že tvé vysněné zaměstnání ma velký smysl..Tleskám ..
Alena Tollarová
Ivo, při čtení jsem se cítila jako divák a tleskám, až mě dlaně pálí. Zkušeností nemocničních moc nemám, naštěstí. Ale při té jedné dost významné jsem potkala samé skvělé lidičky, kteří mi pomohli vrátit se a postavit znovu na nohy :)
Iva Bendová
Jsem dojatá, děkuji ještě jednou za všechny ohlasy.
Marie Měchurová
Mám za sebou náročnou operaci v Brně na Žlutém kopci. Potkala jsem tam ty nejlepší doktory a sestřičky. Jezdila jsem tam deset let na kontroly, jejich přístup byl vždy profesionální. Obdivuji je, a vážím si jejich náročné práce. Ivo, i Vy tam patříte.
Jarmila Komberec Jakubcová
V únoru jsem byla několik dní po srdečním kolapsu na JIPce v Plzni a musím chválit jak sestřičky tak i lékařský personál. Dneska mám kardiostimulátor a opět se cítím skvěle. Kdo tvrdí, že máme nefunkční zdravotnictví neříká pravdu. Velmi pěkný článek.
Iva Bendová
Moc děkuji i dalším čtenářkám :-D
Zuzana Pivcová
Některé sestry jsou andělé. Mám v paměti i jednu sestřičku u praktické lékařky v Praze, kam jsem patřila, a ta si mohla klidně vyměnit své místo s doktorkou, za kterou toho většinu dělala.
Blanka Lazarová
Ivo, kéž by takových jako ty bylo více. Já po svém zranění pobývala 2 měsíce v doléčovacím zařízení a mám tolik zážitků, že bych mohla napsat knihu. A bohužel nebylo vše tak růžové, jak by mohlo. Je to všechno o lidech. Já zažila oba póly a když jsem odcházela, bylo mi z některých situací fakt dost smutně.
Anna Potůčková
Ivo moc hezký článek, písmenka v něm jsem hltala. Krásný lidský přístup a dobrý konec pro pacienta a pro Tebe hezká vzpomínka.
Soňa Prachfeldová
Krásný příběh, díky Ivo. Nesmírně si vážím slušných a milých lidí ve zdravotnictví.
Iva Bendová
Jste moc milí a empatičtí, děkuji. Dokonce si pamatuji příjmení toho pána a není zrovna běžné, skoro jazykolam. Uvádět ho ale nemohu, i když je to skoro půl století starý příběh.
Zdenka Soukupová
Ivo, článek je to krátký, ale i tak mi rozbušil srdce, naštěstí ne k infarktu. Obdivuju práci všech zdravotníků, protože já bych to asi psychicky nedala. Moc díky za lidský a profesionální přístup.
Michaela Přibová
Krásný příběh plný lidskosti. Děkuji ti.
Ingrid Hřebíčková
Ivo, do té polikliniky jsem chodila cca před 10 lety. Teď mám naštěstí vynikající praktickou lékařku zde na vesnici, na endokrinologii také. Jen na urologii do Prahy 6 jezdím stále. Tu nezměním.
Alena Velková
Přečetla jsem jedním dechem.
Ludmila Burešová
Ivi, milá povídka psaná srdcem. Děkuji ti, že jsi tak milá a empatická. Poznala jsem v naší nemocnici hodně milých a usměvavých sestřiček, konkrétně na oddělení ORL. Kéž by takových bylo více. Ivi děkuji, že svůj spisovatelský a básnický talent prezentuješ☺️
Jana Kollinová
Stejně jak sestřičky potěší příjemný pacient tak pacienta příjemné sestřičky. Smekám před prací zdravotníků.
Zuzana Zajícová
Hezký a napínavý příběh s dobrým koncem
Daniela Řeřichová
Ivo, děkuji. Za článek i za přístup k pacientům. Můj tatínek pobýval v nemocnicích často a sestřičky pro něj byly andělkami. :-)
Iva Bendová
10:48 - také mám, Danuš, v životě štěstí na fajn lidi, tak nějak celkově. Děkuji i Vám a všem, možná i dalším ;-) za přečtení a sdílení.
Iva Bendová
Děkuji, Ingrid. Mě to prostě baví, být hodná :-) Ta nakrknutost lidí v této profesi je pro mě nepochopitelná, přitom jsou mnohem lépe placení než jsme byli my. Možná je to nejen nervózní dobou, ale trochu i přebujelou administrativou kolem tohoto povolání, poslání, profese, ale i řehole. Já i mamka jinde máme ale např. zlaté obvoďáky i jejich sestřičky, a to jsou už z novější doby.
Danuše Onderková
Ivo, moc pěkný článek. Srdce jsem při ctení měla az v krku. Možná patřím k těm šťastnějším, která má štěstí na slušné a přijemné lékaře i sestry. Diky.
Ingrid Hřebíčková
Ivo, děkuji za takové sestřičky jako jsi ty. Smekám před tebou. Když jsem chodila v Praze na prohlídku do jisté klinice, tak jsem půl roku předem se bála tam jít pro jejich zlobu a nenávist k pacientům. Ta z nich přímo sršela. Dokonce když jsem potřebovala na urologii, tak moje obvodní lékařka prohlásila, že nemá odvahu mě tam poslat a dala mě do Prahy 6. Tam paní doktorka je tak výborná, že pacienti čekají v čekárně několik hodin, než by šli vedle do ordinace, kde má pořád volno. Tohle je to nejlepší na téhle době, že si dnes můžeme vybrat lékaře. Kéž by takových jako jsi ty bylo víc. Děkuji děkuji děkuji.
Iva Bendová
Ivet, časy se mění a lidé v něčem s nimi, ale i se seniory zažívám milé chvíle. Někteří jsou veselí, dokud jim dech slouží, i když jsou v Domově. Za každý vrácený úsměv a milý oční kontakt jsem jim neskonale vděčná. Najdou se i takoví, co mi u nočního léku přejí hezkou službu a při mém odchodu z pokoje si zamáváme - vidíme se rádi :-) No, ale to jsme my, z těch starých časů... Ale znám i milé mladé kolegyně.
Iva Bendová
Děkuji, Libuš, věřím ... :-) V zádech nás obě zabolelo jistě "tisíckrát" ;-) Malá oprava ad 10:04 - tuto povídku jsem oprášila 22.9., včera to byla jiná, možná další v pořadí ;-)
Iveta Tomčíková
Ivo věřím že je natur - jen poplatná době roku 1978 a když napíše paní Jarka J. komentář, že ve zdravotnictví jsou také jen lidé - tak jsem jen chtěla napsat, že to bylo před skoro 50 lety a nyní jsou lidé ve zdravotnictví jiní. Ale o tom Vy víte nejvíc, neb se stále v pomoci zdravotnictví pohybujete i když v neveselé nyní části stáří - gerontů. Tam už veselé sdílení není, takže díky za to co bylo kdysi...
Libuše Křapová
Ivo, pardon, ujel mi na mobilu palec, patří ti právem hvězdiček pět. Krásný článek z dřívějších dob zdaravotnictvi . Když jsi popisovala první dojem z pacienta, zabolelo mne v zádech.
Iva Bendová
Ivet, povídka je sepsaná kolem roku 2002, kdy se to ze mě začalo písemně hrnout ven, a oprášená včera. 100% pravdivá, natur :-) Zveřejněná je poprvé. Děkuji za milé reakce Vám i Jarce.
Iveta Tomčíková
Vzpomínky jak to bylo ve zdravotnictví před 47 lety - tedy v roce 1978, jak uvádíte - je z vašich osobních zkušeností. Když člověk na to co mu zůstane dosud v paměti i po tolika letech, nezapomíná, je obdivuhodné, hezké sdílení. :-)
Jarka Jendrisková
Skvělý článek, Ivo! A zajímavý pro nás pacienty. Je dobré vědět, jak to chodí a že zdravotníci jsou také jen lidé.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše