Dnes je již všeobecně známým faktem, že jméno hlavního hrdiny Jakuba Cirkla je přesmyčkou německého příjmení Rückl. Neboli rodového jména sklářského rodu, který přišel do Čech na přelomu 17. a 18. století.

Někteří z diváků výše uvedeného seriálu však nevědí, že se natáčel ve skutečné sklářské huti v Tasicích nedaleko Ledče nad Sázavou. Nejen proto, že patří k nejstarším sklárnám v Evropě, které vyráběly barevné ručně foukané sklo a v době svého největšího rozkvětu dosahovala zdejší produkce světové úrovně, ale že má i pohnutou historii, bych vám ji chtěla představit trochu blíže.

Huť je v současné době unikátním sklářským skanzenem. Jde o architektonicky nejhodnotnější a nejstarší českou a současně evropskou sklárnu, kde je zároveň dodržena tzv. teorie posledního dne. To znamená, že veškeré podstatné výrobní zařízení a nářadí je ve všech objektech stále přítomno na stejných místech, na jakých bylo v době ukončení výroby.

Sklářské pece, kolem nichž se po veřtatu pohybovali nejen herci, ale i skuteční skláři.

Suroviny včetně potaše, potřebné k výrobě skla.

Průvodce seznámí návštěvníky s historií hutě, celým výrobním procesem sklářského výrobku včetně přípravy sklářských surovin, informacemi o natáčení Dietlova televizního seriálu a mnoha dalšími zajímavostmi.

Jedné netradiční akce jsem se v říjnu zúčastnila i já. Sklárnu v Tasicích jsem předtím navštívila již dvakrát, ovšem tentokrát to bylo nejlepší, a to nejen díky skvělé paní průvodkyni.

Své vyprávění začala rokem 1796, kdy byla huť uvedena do provozu. Od roku 1821 se zde vyrábělo bílé křišťálové duté sklo a skleněné lustry. V nedaleké Bohdanči dodnes visí křišťálový lustr v kostele Zvěstování Panny Marie. Po roce 1844 se poprvé v dějinách hutě objevuje jméno skelmistra Ignáce Rückla z jedné z rodových větví slavného sklářského rodu Rücklů, který se v roce 1860 stává majitelem sklárny. V roce 1914 však dochází k výhasu pece, a o čtyři roky později, po více než sedmdesáti letech, končí v tasické huti i Rücklův rod.

Takto vypadá pec s nářadím, připraveným k výhasu - vše původní stav.

Noví nájemci nechali poté huť opravit a vyráběli zde skleněná těžítka s květy, nápojové soupravy, košíčky či lékovky. Od roku 1932 se novým majitelem stává Čeněk František Císař a sklárna přechází na výrobu olovnatého křišťálu na broušení a levnějšího sododraselného skla na export do Anglie, Německa a USA. Během 2. sv. války Čeněk Císař materiálně a finančně podporoval ilegální skupinu RU-DA, kterou vedl jeho bratr Rudolf, přestože v letech 1940 až 1945 probíhala ve sklárně výroba pro válečné účely nacistického Německa. I přesto byl po osvobození, ihned v květnu 1945, Čeněk Císař nařčen ze spolupráce s Němci a všechen majetek včetně tasické hutě mu byl zkonfiskován. Neviděl jiné řešení než sebevraždu.

Dvoupatrová budova výrobny generátorového plynu, jejíž nosnou konstrukci tvoří ocelový skelet, souvisí s výstavbou nové plynové pece na tento plyn v roce 1959. Objekt se dochoval s původním technickým vybavením. Nadzemní plynovod vedený z budovy na výrobu  plynu směřuje do výrobní haly sklářské hutě s pásovou chladící pecí. Potrubní roury kruhového průřezu jsou podpírány několika ocelovými příhradovými sloupy přibližně ve výšce tří až čtyř metrů nad zemí. V galerii snímek generátoru.

Mezi lety 1945 až 1957 byla sklárna začleněna do národního podniku Bohemia. V roce 1947 vyrobili tasičtí skláři deset velikých váz pro prezidentský palác v Mexiku a o deset let později byla huť převedena pod Sklárny Kavalier v nedaleké Sázavě. Vyrábělo se zde varné a laboratorní sklo.

Čímž se dostáváme do současnosti. Díky unikátnosti tasické hutě a její zachovalé historické podobě zde mohl být v letech 1984 a 1985 natočen již zmíněný televizní seriál Synové a dcery Jakuba skláře.

Vitráže (císař Rudolf II. a Kateřina Stradová) nechal udělat do oken tasické sklárny jeden z porevolučních majitelů, výtvarník Petr Moidl. 

Z novodobé historie může být zajímavé to, že v letech 1989 až 1991 byla huť privatizována, přičemž byla v roce 1990 prohlášena za kulturní památku chráněnou státem. Mezi lety 1991 až 1995 se novým vlastníkem stal výtvarník Petr Moidl, sklárna dostala název Huť Jakub po hlavním hrdinovi televizního seriálu Jakubu Cirklovi a vyrábělo se zde vitrážové a barevné umělecké sklo. V té době však již byl trh nasycen levným sklem z Číny. Poté se ve sklárně střídali další majitelé či nájemci, opakovaně docházelo k výhasu a uzavření. Dílo zkázy dokonaly po roce 2006 rekordní přívaly sněhu, orkán Kyrill a vichřice Emma.

Panský dům s mansardovou střechou, jenž sloužil jako obydlí skelmistra, je na severovýchodní straně zakončen dřevěným přístavkem. Klasicistní přízemní zděná stavba obdélného půdorysu pocházející z konce 18. století je situována uprostřed areálu. 

 Díky podnikateli Luboši Pipovi a finanční pomoci z havarijního fondu ministerstva kultury a Kraje Vysočina vznikl ze zdevastované sklárny skanzen. Což se, paradoxně, stalo překážkou k jejímu prodeji. Alespoň nejnutnější péči a údržbu tak prováděla pouze skupinka dobrovolníků, převážně z řad bývalých zaměstnanců. V polovině roku 2012 zakoupil sklářský skanzen v Tasicích současný majitel František Milichovský, díky němuž byla Huť Jakub Tasice o dva roky později prohlášena Národní kulturní památkou České republiky.

V době naší návštěvy v Tasicích jsme mohli obdivovat filigránské malířské umění Ivany Vorlíčkové a Filipa Hlaváčka.

V roce 2016 byla obnovena sklářská výroba, navázána spolupráce se sklářským výtvarníkem Zdeňkem Kuncem a dalšími umělci. Organizátoři začali pořádat různé akce, spojené s ukázkovou sklářskou výrobou a výstavami sklářských děl. Návštěvníci si mohou v současnosti zakoupit nejen výrobky z tasické, ale i z jiných českých skláren a produkty mnoha sklářských výtvarníků.

Byli jsme nadšeni nejen z výkladu, ale i programu včetně neplánovaného vzniku skleněného poháru na přání jednoho z návštěvníků, a to od malé kuličky sklářské hmoty tavené v peci přes foukání do potřebného tvaru až k přitavení ouška (vše ve fotogalerii).

Uměleckého skláře Zdeňka Kunce pozorovali přítomní téměř s otevřenými ústy. Výroba poháru začíná.

V brusírně jsme pak obdivovali jemnou hru rukou uměleckého brusiče Jaroslava Kadlece. Jeho výrobky naleznete ve fotogalerii.

Po dechberoucí prohlídce sklářského skanzenu jsme si přímo na místě dali výborný oběd, ve sklářské prodejně koupili něco na památku a plni dojmů vyrazili domů. Nejbližší akcí bude 15. listopadu Předvánoční skláření. Pokud se do hutě Jakub budete chtít podívat, doporučuji si vše nejprve ověřit na níže uvedeném webu.

Více info: https://sklarnatasice.cz/