Sbírám je s láskou celý život. Má sbírka je veliká, převeliká, ale i tak doufám, že se bude až do posledního dechu rozrůstat. Mám radost i z toho sebemenšího, na který kde natrefím. Nemusí ani patřit mně, a stejně ho do sbírky zařadím.

Vyskytují se ve vědomé podobě jen mezi lidskými tvory. Jsme zřejmě jediné živé bytosti na této planetě /možná i ve vesmíru/, kteří je umíme vědomě produkovat a vzájemně se jimi obdarovávat. V obchodě se koupit nedají, ale zakoupit se dá ledacos, co je umožní získat. Někdo je rozdává rád a s chutí, a právě tak je přijímá. Kdo je na ně skoupý, toho nazývám „lakomcem a sucharem,“ nemá-li k tomu pádný důvod.

Domnívám se, že vášnivých sběratelů je mezi námi víc. Věřím, že i vy, třebaže si to neuvědomujete, jelikož oficiální burzy tohoto druhu neexistují. Vyměňovat se však dají kdekoliv. Naprosto kdekoliv, s čímž nemusíte souhlasit. A čím hojněji, tím lépe.

Nejvíce si cením přijatých a vyměněných od mých blízkých, a hned po nich těch, co mi rozdali pacienti. Často jsem byla jedním z posledních, kdo je od nich získal...

Dnes jsem cestou na službu posbírala další z kategorie výjimečných. První mi daroval řidič – jako dík za přání dobrého dne. Další byl, kupodivu, od na pohled důležité slečny s avantgardním účesem, z jejíž kabelky vykukovalo chundelaté štěně. To mě rozněžnilo natolik, že jsem jim ten první věnovala já. A několik mi jich poslalo malé copaté děvčátko s culíky a v krátké sukénce, co rozverně poskakovalo vedle své maminky na zastávce. Proběhla výměna a zamávání ji ukončilo. Hned se mi na letní noční dvanáctku odjíždělo lépe.

Je příjemné být sběratelem i dárcem úsměvů.

„Existuje láskyplný úsměv a existuje klamný úsměv. A existuje úsměv nad úsměvy, ve kterém tyto dva úsměvy splynou v jedno.“ 
William Blake