Kdysi, už hodně dávno, jsme s východním sousedem tvořili jeden stát. Rozuměli si navzájem, byť jejich jazyk je mírně odlišný. Ale díky poválečné industrializaci země nastal příliv brigádníků z východních oblastí a vznikla jakási univerzální hovorová českoslovenština.
Přišla mi povinnost vybrat si ještě několik dnů dovolené, nevyčerpané z předešlého roku. Volba padla na rodný kraj slavného Jánošíka. To s nadšením přijal i náš malý chlapec. Ve školce o něm už něco slyšel, dokonce měl i jakousi vlastní představu.
Jako většina dětí celou cestu prospal. Ale vzbudil se ihned po vypnutí motoru a zíral. Ten Jánošík byl v životní velikosti namalován na stěně budovy. Líbil se mu, důkladně si ho prohlédl, okomentoval tu sekeru v ruce, že to není sekera, ale valaška že je to!
Po vybalení zavazadel a ubytování zbyl čas na procházku po okolí. Nedaleko hned vedle cesty se pásla skupina krav. Něco ho zaujalo a soustředěně si je prohlížel.
„Mamko, ta kravička má čtyři lulanky!“ To bylo překvapivé zjištění pro něj a úsměvné pro nás i ženu jdoucí kolem. Vysvětlení o vemenu a strucích přijal s nedůvěrou. Ta paní kolem jdoucí potvrdila naše slova a dodala, že čtyři struky má proto, že kdyby měla více telátek, tak by mlíčko mohly pít i ostatní.
„Cože mlíčko?“ „Mlíčko se získává z obchodu ve skleněné láhví, ty nevíš?“ Jeho hluboké přesvědčení bylo nahlodáno novou informaci. Ta paní dodala. „Bydlím hned tady a malé telátko zrovna máme, přijď se podívat!“ Výzva byla přijata okamžitě, bez ohledu, že my jsme se zdvořilostně upejpali.
To malé telátko bylo roztomilé. Předvedlo názorně, jak se to mlíčko pije z kravičky a nám hrozilo, že tak brzo neodejdeme a zmeškáme čas na jídlo. Samozřejmě bez toho telátka. Ačkoliv myšlenka, že snad v hotelu by s námi třeba mohlo být, ta stále ještě zcela zavržena nebyla.
Po příchodu do restaurace prohlásil, že má žízeň. Byl vybaven příslušnou minci a tu sodovečku, jak se doma označoval jediný nealko nápoj té doby, sám si k pultu zašel koupit. Vlastně malinovku, aby nedošlo k mýlce.
U vedlejšího stolu byla německy mluvící rodinka s dětmi. Proces žízně funguje internacionálně a u nich nastalo totéž. S jejich dcerkou se potkali a ejhle. Ve stejných láhvích měli nápoje různé barvy, v jedné červený, ve druhé byl žlutý. Oba se zastavili, zkoumali, dali se do řeči a porovnávali, co kdo má a co bude lepší. Nakonec si ty láhve vyměnili a hodnotili ochutnáváním. Pak se nějak domluvili a družba byla navázána.
Potom večer jsme jsme se ho ptali, jak se domlouvali a zda si vůbec rozuměli. Že prý jó a snadno. Pak připustil, že s holčičkou si rozuměli dobře, ale tomu malému chlapečkovi nerozuměl vůbec.
Bodejť by taky. Ten chlapeček byl ještě batole a mluvit vůbec ani neuměl.
A děti? „Deti sa vždy spolu nejako dohovoria!“ Okomentoval obsluhující číšník a měl zcela pravdu.
Pošlete odkaz na tento článek
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %