Jídlo

Není žádné mravné umění obžerným býti

V životě venkovského lidu se střídala období nedostatku s postními dny předepsanými církví a velmi krátkým obdobím hojnosti, organizovaného přejídání o výročních a rodinných slavnostech.

Ani selský stav nezaručoval vždy dostatek jídla. Pro chudé byl pocit sytosti a blahobytu jevem velmi vzácným. Tím spíše, že většina domácí živočišné produkce – másla, mléka, vajec – byla prodána na trhu, aby si domácnost zajistila peněžní hotovost.

Vesnické obyvatelstvo, plně závislé na úrodě, si doplňovalo skromný jídelníček sběrem lesních plodů, hub a sezonních plodin. V období neúrody a hladu posloužilo jako náhrada obilí dřevo, žaludy a lišejník. Připravovala se z nich mouka a pekl chleba.

Hojnost měla v každé skupině obyvatel jinou podobu. Ve svátečním jídelníčku byla důležitá rozmanitost a dostatek pokrmů. Podle dostupnosti se připravovala jídla masitá, smažená a pečená. Klíčovou součást obživy zajišťovala výslužka tvořená zpravidla surovinami i hotovými pokrmy, která umožňovala dárcům i příjemcům účelně hospodařit se skromnými zásobami. Podobnou funkci na venkově měl i směnný obchod.

Žena s vepřem, Valašsko, 1948

Alkohol

Eště si já pohár vína zaplatím

K častému užívání alkoholu mezi lidovými vrstvami přispívala především jeho snadná dostupnost. Kořalka se vedle lihovarů pálila i v domácích podmínkách. S výrobou i konzumací piva a vína se pojila specifická kultura – obřadnost, zvyky, slovesnost. Alkohol byl považován za univerzální lék určený lidem i hospodářským zvířatům; používal se chléb namočený v pálence, kořalkové obklady, vařené pivo s vejcem aj. Alkohol býval obvyklou součástí denní mzdy pro námezdní pracovník, řemeslníky i součástí všední stravy – například k snídani pivní polévka s kmínem, ke svačině chléb s kořalkou apod. Alkoholu holdovali muži i ženy, ty dokonce i během kojení. Obvyklým darem rodičkám byla lahev vína či kořalky na posilnění. Alkohol se podával také dětem, a to jako prostředek na uklidnění či jako pochutina na líznutí.

Piju já, piju já, už jsem propil všecko

K nadměrné konzumaci alkoholu vedly úleva od pocitu úzkosti a fyzické vyčerpanosti i sociální rozměr. Alkohol patřil k těžké práci na polích, byl chápán jako prostředek posilnění. Pilo se v domácím prostředím, kořalnách a hostincích, jež se staly útočištěm ožhralců, kteří zde propíjeli nejen majetek, ale i čest, zdraví a klid rodiny. Lidové písně tak odkazují nejen na radosti spjaté se společným popíjením, ale také na tragické konce notorických pijáků. Kvůli negativním dopadům alkoholu vzniklo široké abstinenční hnutí a řada spolků střídmosti, šířících protialkoholní letáky, časopisy a provádějících osvětovou činnost.  

Obřadnosti a lidové zábavy

Masopust, masopust, jen mě, holka, nevopust

Sváteční čas poskytoval lidem příležitost odpoutat se od stereotypních povinností všedních dní a nastolit nový řád světa, v němž je povoleno téměř vše. Hojnost jídla a pití doprovázely rozvolněné mravy velmi odlišné od každodenní morálky. Právě sváteční okamžiky vytvářely tolerovaný, avšak bedlivě sledovaný prostor pro navazování vztahů mezi dívkami a chlapci. Nejvýraznější úsek pro společenskou katarzi představovalo období masopustní, začínající po svátku Tří králů a trvající do Popeleční středy.

Selské masopustní maškary, Plzeňsko

Zahrajte mně dokolečka

Lidové zábavy nabízely prostor pro odpočinek od náročné fyzické práce, umožňovaly navázat a upevnit vztahy. Vyprovokované hádky či bitky však nezřídka vedly i k zpřetrhání vztahů. Lidové zábavy byly také místem výměny zaručených informací o životě, především těch druhých. Chlapci mohli chodit k muzice po úspěšném přijetí mezi chasu nebo po odvodu za vojáky. Dívky již od čtrnácti let zvali chlapci a platili za ně vstupné – samy přijít nesměly. K muzice se lidé strojili do toho nejlepšího, co měli.  

O pouti v okolí Karlových Varů

Chodská svatba

Muzikanti, hrajte!

Složení muziky se proměňovalo podle regionu i historického období. Základní obsazení tvořily housle, klarinet, malá basa a často i dudy (gajdy). Při přástkách, vaření povidel nebo pálení slivovice hrával dudák (gajdoš). Později ho vytlačil harmonikář. Obživa muzikou bývala výhradní doménou mužů.

Valašská kapela (housle, basa, křídlovka, klarinet a cimbál)

Dej nám pánbůh štěstí a vždy korbel v pěsti

Důležitý prostor pro hospodářský a společenský život obce představovala hospoda (také šenk či krčma). Byla tak prostředím, kde se potkávaly všechny zde představené slasti a neřesti. Konzumace alkoholických nápojů po tvrdé práci v hospodářství měla ulevit tělu a opojit ducha. Hospoda tak byla místem oddechu a úniku od každodenních starostí. Vedle popíjení a hraní hazardních her se zde šířily novinky, zprávy z obce i ze světa a tvořilo se veřejné mínění.

Lidé ale trávili čas v hospodě i účelně. Uzavírali mezi sebou dohody, smlouvy a obchody. Sháněli zde řemeslníky nebo nádeníky na sezonní práce. V hospodě probíhala často oficiální obecní jednání, vojenské odvody, scházely se zde různé spolky nebo se hrálo ochotnické divadlo.

Při tanečních zábavách a výročních slavnostech byla hospoda místem, kde se mladí lidé seznamovali. V době bujaré zábavy však často docházelo k výtržnostem, nezřídka končícím ublížením na zdraví, nebo dokonce smrtí.  

Zdroje:

https://www.nm.cz/navstivte-nas/objekty/narodopisne-muzeum-narodniho-muzea
Informační panely výstavy

Předchozí díly:

Slasti a neřesti. Netradiční nahlédnutí do života našich předků. Část II.

Slasti a neřesti. Netradiční nahlédnutí do života našich předků. Část I.