Proč si 12 let poté nezavzpomínat na nejkrásnější cestu a vůbec nevadí, že nejsem jediná, pro kterou byla návštěva Izraele splněným snem, spíše naopak.
Ráda přidám své vzpomínky, postřehy a úvahy k textům o Izraeli zde publikovaným a připojím se tak ke všem, kteří tuto zemi navštívili a nikdy na ni nezapomenou. Zemi, která se do mě otiskla stopou nesmazatelnou a věčnou, a do které se bojím vrátit ze strachu, aby mi nové zážitky nepřekryly ty fascinující původní.
Masada
Masada je starověká pevnost na vrcholu izolovaného skalního útesu na východním okraji Judské pouště, asi 3 km západně od jižního konce Mrtvého moře. Pevnost byla postavena Herodem Velikýmv 1. století př. n. l., a během první židovské válkyse Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. (WIKIPEDIE, otevřená internetová encyklopedie)
Polední slunce rozechvívá skály a poušť kolem pevnosti a Mrtvé moře pod ní nevypadá jako žádné jiné mně známé moře. Snad proto, že se víc leskne nebo proto, že je tak klidné. Ano, to moře je klidné, nemá vlny, jen stojí, nehýbe se, stejně jako masiv Masady a Negevská poušť, moře stojí, mlčí, leskne se a všechno si pamatuje...
Vlastně ne, to jen pevnost, skály a poušť si vše pamatují, moře už je jiné, muselo se změnit od doby Eleazara a Flavia Silvy. Nové vody Jordánu do něj přitekly, ale přiteklo jich méně než těch, co zmizely v průběhu staletí nad horkem chvějící se pouští. Proto je lesknoucí se Mrtvé moře pod námi jen takový pruh slané vody. Překvapení se mísí se zklamáním - nečekala jsem, že to bude tak malé, úzké moře, každého musí napadnout, že moře mizí, vysychá... a co s ním bude dál?
Stojíme nahoře nad mořem a fantazie přede mnou zhmotňuje téměř dva tisíce let staré obrazy, obrazy hrdinství, vytrvalosti a lásky k víře a svobodě, silnější než láska k životu.
Ovšem kladu si otázku: Byla to jen víra v Boha, v Jehovu, která přivedla Židy, Zelóty na tuto pevnost, když už bylo po všem? Dovolím si o tom pochybovat. Chrám byl již podruhé zničen, Římané vládli porobené zemi. Co chtěl Eleazar dokázat tím, že se spolu se svými věrnými opevnil na Masadě, čemu věřil? Věřil tomu Bohu, co sice dal židovskému národu zaslíbenou zemi, ale pak nechal tento národ tolikrát padnout, a to skutečně, nikoliv jen symbolicky? (A to ještě Eleazar netušil, co tentýž Bůh na jeho lidu dopustí ve 20. století!)
Myslím, že věřil, ale pochyboval. Musel pochybovat. Tolik zklamání, proher, marného úsilí a zodpovědnosti k pochybám dovede každého.
Přesto fascinována dějinnými skutečnostmi, tj. délkou obléhání, morálkou obléhaných, přesilou Římanů a hlavně neuvěřitelně tragickým koncem odporu, kdy obléhaní zvolili masovou sebevraždu před otroctvím, věřím, že Eleazar a jeho věrní ve svého Boha věřili. Museli v něj věřit, stejně jako o něm museli pochybovat. Ale stejně tak museli věřit ve svobodu, ve svůj národ, ve svůj úděl, který od Boha nelze oddělit a ve správnost své cesty.
Ale nyní, ve skutečnosti roku 2014, přímo před sebou, vidím úplně jiné obrazy. Reálné obrazy. Obrazy mladých mužů v uniformách. Ale ty uniformy nejsou jediným, čím se tito bojovníci na pohled liší od svých předků, kteří zde volili mezi otroctvím a smrtí a zvolili dobrovolnou smrt. Tito vojáci se usmívají. Slíbili, že „Masada už nikdy nepadne“ a nyní se usmívají, mají samopaly přes rameno, ale usmívají se a vypadají - šťastně.
Jsou součástí armády, která nemá a neměla na světě obdoby, součástí armády, kde je branná povinnost pro muže i ženy povinná a dobrovolná zároveň a tento zdánlivý paradox je paradoxem jen pro toho, kdo nerozumí a nechápe, o co v Izraeli běží.
Vojáci se usmívají i na turisty, zde stejně jako v Jeruzalémě, Hebronu nebo kdekoliv v Izraeli, oni nejsou ti vážní, přísní, strach nahánějící ozbrojenci. Jsou mladí, veselí a nechají se s námi vyfotit. Někteří vypadají, jak si představuji charismatické starozákonní hrdiny - tmaví, černoocí, výrazní, někteří jsou však kulatí jak synci z moravské Hané. Všichni se usmívají, ale jsou ve střehu pro naši i svou bezpečnost.
Mladí Izraelci neřeší, zda se jim chce nebo nechce na vojnu. Prostě jdou v jistém věku dospělosti na vojnu, stejně jako jdou v jistém věku dětství do školy. Izrael není agresivní stát, který ve své přepjaté militantnosti posílá na vojnu i ženy! Izrael si konečně vydobyl své místo na světě, chce si jej zachovat a dělá vše proto, aby byl připraven toto místo chránit. Bez vlastních lidí ve zbrani to prostě nedokáže.
Otcové zakladatelé přísahali,že již nikdy nedopustí, aby židovský národ šel jako ovce na porážku...“ a od té doby pro to Židé dělají maximum. Nevnímají Holocaust pouze jako národní tragédií, tragédii a bezpráví, které bylo ještě strašnější, než všechna příkoří, kterým byli v minulosti podrobeni, ale jako hanbu a ponížení, které se již nikdy nesmí opakovat. Toto je pro mě klíčová myšlenka pro pochopení principu izraelské státnosti a děkuji Bohu, aniž vím, zda tomu starozákonnímu nebo tomu po Kristu, že jsem tomuto pochopení dospěla.
Ve světle všeho, co lidé státu Izrael dokázali, se přestávám bát o osud Mrtvého moře. Síla, která dokázala vyvzdorovat a vybojovat svůj stát, zachránit národ, náboženství a desítky let existovat v tak nesmírně složitých podmínkách, taková síla dokáže i zachránit i moře.
Poznámka : Pro stejně „postižené“ doporučuji 4 dílnou minisérii Masada z roku 1981 s Peterem O ́Toolem v roli velitele římské legie (na ČSFD 77% , u mě 100 %).
Pošlete odkaz na tento článek
Tak pokračujme ve vzpomínkách na tu zemi, svatou pro ty, co věří,…
Perfektní silnice č. 90 za námi nechává Svatou zem. No, ona…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %