Nedávno nalezl jeden historik v archivu ÚV KSČ dokument o rozmístění jaderných raket na našem území. Konkrétně ve vojenském prostoru Libavá. Vzpomněl jsem si, že i já jsem byl nechtěně vlivem toho rozhodnutí aktérem. V uvedené době jsem byl voják základní služby u VÚ (vojenského útvaru) 8684 v Hranicích na Moravě. Útvar byl maskován jako brigáda těžkého dělostřelectva. Omyl, byli jsme součástí raketového vojska. Bylo to přísně tajné zvláštní důležitosti. Před vchodem se tyčilo samohybné dělo k oklamání veřejnosti, přitom každý v Hranicích věděl, že tam jsou rakeťáci. Výše uvedené rakety na obrázku jsem zaměřoval jako starší miřič, to byla má funkce u raketové brigády, na cíl do směru.
V přijímači nás nahnali do „Zrcadlového sálu“, barokní chlouby bývalé Vojenské akademie, na vojenský soud. Chtěli nás hned na začátku zastrašit. Obžalovaný vojáček, čelil obvinění z vyzrazení vojenského tajemství. Napsal domů, že pojede přes své rodné město na cvičení. Matka na něho čekala na nádraží s řízky a buchtami. Zeptala se na něho nesprávného důstojníka. Byl to příslušník Vojenské kontrarozvědky (VKR). Ta nás nekompromisně hlídala. Sám jsem seděl kvůli ní v base. Šli jsme načerno „přes plot“ na pivo a na kopci nad kasárny seděl jeden z nich s dalekohledem a monitoroval kasárna.
Já jsem se v tomto útvaru ve dne, ale také v noci, učil zaměřovat raketu do směru na cíl. Odpalovací zařízení je na těžkém nákladním automobilu značky MAZ, který známe z Dakaru. Dnes z těchto aut Rusové střílejí na Ukrajinu. Raketa s hlavicí měřila kolem 12 m. Měla dolet až 500 km. Takže ze Šumavy jsme zaměřovali letiště v Mnichově. Byla desetkrát účinnější než bomba na Hirošimu. Kvůli těmto raketám mě vyřadili ze soutěže na TV Nova „Na lovu“. Tam musíte udělat test, projít castingem a říci nějakou příhodu. Já vyprávěl, jak jsme v Kazachstánu stříleli do solných jezer. Jenže týden před natáčením začali Rusové střílet s podobnými raketami na Ukrajinu. Takže mě ze soutěže vyřadili a už mě tam nechtějí.
Hranice jsou blízko vojenského újezdu Libavá, kde měli Sověti jaderné hlavice. My jsme s nimi nacvičovali součinnost v případě války. Přivezli nám odtud hlavici jakoby jadernou a my jsme ji montovali na odpalovací těleso. V případě konfliktu by se takto postupovalo. Západní Evropo třes se. Takže to vím téměř padesát let bez bádání. Proč nám SSSR dovolil mít raketové vojsko? Asi nám věřil a také to věděli už za Rakouska, že jsou Češi technicky zdatní, proto jich tolik sloužilo v námořnictvu. Tento druh zbraní jsme s přehledem zvládli. Nevím, proč je dnes ve výzbroji nemáme? Asi nám Nato, až tak nevěří?
Vlastimila Kosorínová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
