Byl jedním z prvních absolventů speciální školy pro architekturu na Vídeňské akademii výtvarného umění. V jeho rané tvorbě je patrný vliv secese, z něhož se ale zanedlouho vymanil a vytvořil si vlastní styl, charakteristický ústupem od ozdobných fasád a zvýrazněním konstrukce a použitých materiálů. To je vizitka brněnského rodáka (18. prosince 1871) Jana Kotěry, muže, který je označován za zakladatele české moderní architektury a jenž svými pracemi dohnal špičku světové architektury.

Kotěrovo vrcholné tvůrčí období reprezentuje jeho vlastní pražská vila, Laichterův dům na pražských Vinohradech či palác Mozartea v pražské Jungmannově ulici. Skutečným klenotem Kotěrovy tvorby je ale asymetricky uspořádaná budova královéhradeckého Městského muzea (dnes Muzeum východních Čech). Navrhl mimo jiné také Národní dům v Prostějově či Trmalovu vilu v pražských Strašnicích. Kromě projektování budov se věnoval rovněž designu a návrhům nábytku či skla.

Od roku 1910 působil Kotěra třináct let jako profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Tady, stejně jako na Uměleckoprůmyslové škole, vychoval řadu dalších významných českých architektů, mimo jiné Bohuslava Fuchse, Josefa Gočára či Kamila Roškota.

Při pohledu na Kotěrova dodnes svěží díla se ani nechce věřit, že od architektovy smrti 17. dubna 1923 už uteklo 90 let.

Kotěrovo pozoruhodné
Muzeum východních Čech
Historická budova byla postavena v letech 1909–1912 podle plánů Jana Kotěry. Významný český architekt na projektu pracoval v letech 1907–1908 na objednávku muzejního kurátora. Konečná verze představovala architekturu nejen slavnostně reprezentativní, ale také účelnou, vytvářející i nezbytné podmínky pro provozní potřeby muzea. Kotěra uplatnil asymetrickou dispozici, což znamená, že půdorys budovy založil na schématu latinského kříže, přičemž pravé (jižní) křídlo s přednáškovým sálem oproti ose severního křídla o několik metrů posunul. Vznikla tak jedna z nejkrásnějších královéhradeckých budov.