Všimli jste si někdy následující věci? Lidé, kteří v životě prožili něco těžkého, třeba opravdovou bídu, nemoc či ztrátu někoho blízkého, působí spokojenější a klidnější než ti, kterým se vedlo dobře. „Vidím to často na politických vězních a na lidech, kteří měli těžký život za totality,“ říká Jan Lorman, zakladatel společnosti Život 90, která se snaží pomáhat v různých oblastech seniorům. „Mnozí z nich nyní ze svých penzí stěží vyžijí, přesto o sobě nedávají vědět, nenadávají, nedělají rozruch. Žijí v tichosti, v klidu. Mnohem více křičí lidé, kteří se vlastně oproti nim mají dobře,“ popisuje.

Skromnost se vyplácí

Vypovídají o tom i dvě dámy, obě vdovy. Jedné zůstal po muži dostatek peněz, pěkný byt, chata. „Vím, že ve srovnání s mou přítelkyní se mám dobře, přesto se každé ráno probouzím naštvaná, s pocitem nespokojenosti,“ vypráví. „Mám dojem, že můj život se už nikam nevyvíjí. Nejsem už půvabná. Když si chci něco koupit na sebe, mám pocit, že mi už nic nesluší. Nemůžu už jezdit k moři, jak jsem byla zvyklá, protože nemám s kým. Štve mě, že přítelkyně je štíhlejší, že ji nebolí klouby, vlastně mi na ní nejvíce vadí, že si na nic nestěžuje. Vůbec se s ní nedá pěkně ponadávat.“

A tady je pohled druhé strany, její přítelkyně. Je také vdova, na rozdíl od té první má malou penzi, vysoký nájem a žádné úspory: „Vím, že Alenka je nespokojená, jenže její problém je, že chce, aby vše bylo dokonalé, krásné, příjemné, tak jak byla zvyklá. Já jsem byla u moře třikrát za život. Byl to pro mě svátek, takže nepočítám, že už se tam podívám. Nemám tedy důvod se nad tím trápit. Oblečení si na sebe vyberu vždycky, vždyť jsou krámy plné. Když si vzpomenu, jak jsme celé moje mládí přešívaly se sestrou ze starých hadrů, nechápu, jak si dnes někdo může stěžovat, že si nemá z čeho vybrat. Je levné i drahé, je jen na mě jestli si našetřím, nebo se spokojím s něčím obyčejným. A že mám vrásky a šedé vlasy? Však ty dnešní mladé krásky také tak dopadnou, tak proč bych jim měla závidět? Nikdy jsem nebyla dokonalá, můj život nebyl dokonalý a už ani nebude,“ říká.

Ty dva příklady hovoří za všechno: Lidé, kteří netouží po dokonalosti, bývají klidnější a spokojenější. Neznamená to, že bychom měli všechno vzdát, jen je dobré nepodléhat okolí, které nám ze všech stran naznačuje, že senior dneška musí být nutně moderní. To znamená, že musí vypadat minimálně o deset let mladší než je, sportovat, cestovat, vyrážet za kulturou, mít koníčky. Jenže nemusí. Může, ale nemusí. Úplně stejně může trávit život tak, že se dloube v hlíně na zahrádce nebo si prostě jen tak čte. Nenechme se zmást řečmi kamarádek či příbuzných: „Proč sedíš doma a koukáš do knížek? Měla by ses přihlásit do kurzu francouzštiny, chodí tam máma mé kolegyně.“ Nebo: „Ty jsi ještě nebyla vedle ve fitku? My s kamarádkami všechny chodíme do fitka.“ A leckdo se pak může trápit: Ty ostatní ženské jsou tak schopné, fit, dokonalé a já jsem tak líná, nemožná...

Žijme tak, jak jsme zvyklí

Čím více se srovnáváme s ostatními lidmi, tím k větší nespokojenosti to vede. Čím více se ponoříme do různých návodů a příruček, které nám vysvětlují, co bychom měli či neměli dělat, tím jsme zmatenější. Psychologové totiž považují za největší problém to, že nevědomky stále s někým soutěžíme. A často s těmi, kteří nám připadají, že jsou lepší než my, protože podvědomě toužíme být také lepší, nejlépe přímo dokonalí. Což vysvětluje, proč jsou vyrovnanější ti, kteří se pohybují v prostředí, kde se lidé mají hůře.

Často se to týká sociálních pracovníků, dobrovolníků, lékařů, záchranářů, zkrátka těch, kteří jsou v kontaktu s lidmi, kteří mají méně majetku, zdraví a štěstí než oni. Psychologové to nazývají strategií srovnávání, a právě proto považují za prospěšné různé formy dobrovolnictví.

Co když je tedy pro naše duševní zdraví mnohem prospěšnější žít si svůj klidný život a nenechávat se zlákat kurzy a knihami, které nám nabízejí různé vzory dokonalosti a výkonnosti, jimž bychom se měli přiblížit? Každý z nás je jiný. Někoho prostě baví trávit hodně času doma a číst si, jiný je naopak šťastný, když je ve společnosti. Ten první, by se neměl srovnávat s tím druhým. A ten druhý by se neměl divit tomu prvnímu. Zkusme to, bude nám lépe.