Kněžnu Libuši u nás zná asi každý, ale i její sestry byly – alespoň podle pověstí – podivuhodné ženy. Dnes se vypravíme na místo, o němž se věří, že bylo sídlem jedné z nich: bylinkářky a vědmy Kazi.

Pověst o sestrách Libuši, Tetě a Kazi většina z nás četla v Jiráskových Starých pověstech českých. O dcerách knížete Kroka se zde praví: „Všechny tři byly věštím duchem obdařeny.“ Kazi v tom měla nad slavnější a mocnější Libuši ještě vynikat: „Svým mocným slovem a kouzlem žehnání přinutkala často i sudičky ke své vůli a vracela život tam, kde již unikal posledním dechem...“

Jirásek si toto tvrzení vypůjčil z Kosmovy kroniky, kde se o Kazi říká: „Z nich nejstarší byla Kazi, jež Medei z Kolchidy v ničem nezadala, znalostí bylin a věšteb ani Asklépiovi v lékařském umění, poněvadž často způsobila, že sudičky ustaly od nedokončeného díla a přiměla kouzlem i osud, aby se její vůlí řídil.“

Takže čarodějnice na slovo vzatá. Jenže ani ona nakonec své sudbě neunikla. Když zemřela, „obyvatelé země na památku vysoko vztyčili mohylu, kterou jest podnes viděti nad břehem Mže, při cestě, kudy se chodí do kraje bechyňského, přes horu, jež slove Oseka.“

Mži se dnes říká Berounka – a když půjdeme od jejího soutoku s Vltavou proti proudu, poblíž Černošic narazíme na nápadnou skálu, opatřenou nápisem Kazín.

Ideální kopec pro čarodějnice

Pohled na vrch Kazín je nejpůsobivější z levého břehu Berounky, kde leží Dolní Mokropsy. V místy až převislých útesech je z této strany vidět také několik pseudokrasových jeskyněk. Lepší kopec pro sídlo bájné vědmy byste tedy široko daleko hledali jen ztěží – jenže... Ale nepředbíhejme. Pojďme si temeno Kazína nejdřív raději prohlédnout zblízka.

Abychom se dostali na druhý břeh Berounky, musíme se vrátit kus po proudu do Černošic, kde najdeme pěší lávku. Odtud nás dovede žlutá turistická značka přímo pod skálu, kde si můžeme prohlédnout dutiny v ní. A za skálou narazíme na malý potok, podle kterého se dáme do kopců. Když od něj ve vhodnou chvíli odbočíme vlevo, ocitneme se přímo na vrchu Kazína.

Na první pohled je zřejmé, že tu kdysi sídlili lidé. Vrchol skály kdosi srovnal do čtvercové plošiny, kolem jsou vidět zbytky valů a příkopů. Český vlastenecký kněz Václav Krolmus (1790-1861) zanechal svědectví o opukových zídkách, které tu stávaly ještě v polovině 19. století.

Bylo to sídlo bájné Kazi? Národovci si tím byli prakticky jistí. Vždyť o tom píše sám Kosmas!

Legendu stvořil hospodský

Kosmova kronika, která vznikla mezi lety 1119 až 1125 je nejstarším dílem, které vědmu Kazi zmiňuje. Pozdější autoři si pak ke Kosmovi přidávali, co jim fantazie stačila. Nejvíc invence při tom projevil Václav hájek z Libočan v 16. století, který už "věděl", že Kazi (které říkal hezky po česku Káša) žila v 7. století a její hrad ležel na kopci Peerk poblíž Zbraslavi. Za manžela měla Bivoje – ano toho chlapíka, co Libuši na Vyšehrad přinesl přemoženého kance.

Zdálo se tedy, že věc je jasná: stačí prozkoumat temeno kopce a senzační potvrzení existence staroslovanské vědmy bude na světě. Jenže místo toho se dostavilo velké rozčarování...

Jako první zřejmě začal roku 1842 na Kazíně kopat jakýsi Anker, panský fořt, který dostal od majitele půdy příkaz zříceniny rozkopat. Jeho krumpáč nevynesl na světlo světa pohanské bůžky, ale kachle, cihly, klíče a další artefakty nasvědčující tomu, že tu ve středověku stával malý hrádek. Později byl ztotožněn s tvrzí Bluk, o níž existují i písemné doklady.

Tehdejší obrozence ale taková maličkost nemohla rozházet. Spojili zbytky dávných objektů na nápadné skále s Kosmovým popisem Kaziny mohyly a pro větší účinek z nich udělali rovnou její hrad. Byla to také doba výletů, které nejčastěji směřovaly právě údolím Berounky – tak podnikavý místní hospodský v zájmu větších tržeb svoji restauraci uvědoměle nazval Přemyslovka pod Kazínem a skálu opatřil velkým zdaleka viditelným nápisem "KAZÍN". A to už kopci zůstalo.

Mohyla nebo opevnění?

Skutečný původ domněnky o sídle Kazi nad Berounkou ale leží ještě o pár set metrů jižněji. Když cestou z Kazína tímto směrem překonáme dva malé potoky, narazíme na cestu, který byla zjevně vytesána do strmého úbočí kopce. Dovede nás na další vrchol s uměle upravenou plošinou. Kromě jiného je tu i něco, co vypadá jako mohyla, kterou popisuje Kosmas. Právě tenhle útvar zřejmě způsobil, že si sem čeští vlastenci přibásnili svou Kazi.

Archeologové jsou ale jiného názoru. Podle nich jde o hradiště, které bylo vybudováno v eneolitu, tedy pěkných pár tisíc let před časy starých Slovanů. "Mohyla" je zbytek mohutného valu, který chránil přístup k hradišti.