Byl mužem mimořádně vzdělaným, čestným a oddaným myšlence sociální spravedlnosti. Někteří historikové ho však označují za jednoho z hlavních viníků velkého krveprolití, jež provázelo Velkou francouzskou revoluci. To byl lékař, novinář a především revolucionář Jean-Paul Marat, který se narodil před 270 lety, 24. května 1743.

Přišel na svět ve Švýcarsku, medicínu studoval nejprve ve Francii a později získával vzdělání v Nizozemsku a Anglii. Vystudoval přírodní vědy a lékařství a kromě medicínské praxe se rovněž intenzivně věnoval vědecké práci v oblasti optiky, chemie a elektřiny.

Po vypuknutí revoluce v roce 1789 však veškerých výzkumů i praxe lékaře zanechal a plně se oddal politice a žurnalistice. Stanul v čele radikálního křídla jakobínů a ve svých novinách burcoval lid a propagoval revoluční diktaturu. Po převratu v roce 1792 se stal poslancem Národního konventu a poté i Výboru veřejného blaha, načež požadoval zavední diktatury. Navrhoval rychlé potrestání krále Ludvíka XVI. bez soudu a chtěl, aby na něj bylo pohlíženo jako na vlastizrádce, proto hlasoval pro jeho smrt.

Marat zemřel 13. července 1793. Ve vaně, kde kvůli své kožní nemoci trávil celé hodiny, ho proklála dýkou mladá a krásná royalistka Charlotte Cordayová d'Armontová. Ta chtěla smrtí jednoho z otců Velké francouzské revoluce zastavit vraždění girondistů. Její čin však krveprolití nezabránil – revoluční teror po něm naopak ještě zesílil a ona sama čtyři dny nato skončila pod gilotinou.