Byl to dobrotivý muž, široko daleko proslulý skvělými kázáními, asketickým životem a ochotou vždy pomáhat. Svatý Medard je uctívaný jako patron sedláků, vinařů, sládků a vězňů. Bývá také vzýván proti dešti při senoseči, za dobrou úrodu a coby pomocník při bolestech zubů, proti horečce a choromyslnosti. Je zobrazován jako biskup se třemi holubicemi nad hlavou, který vtiskuje stopu do kamene nebo rozdává almužnu, často s úsměvem na rtech.

Narodil se někdy kolem roku 473 v Salency u Noyonu na severu Francie v rodině zámožného šlechtice, v roce 505 přijal kněžské svěcení a poté působil jako kněz ve svém rodišti. Svému poslání se věnoval poctivě a obětavě, a proto není divu, že byl kolem roku 545 povolán na vermandoiský biskupský stolec. V následujícím roce pak své sídlo přemístil do opevněného města Nyonu. Ačkoliv byl v té době už kmetem, dosáhla pod jeho vedením do těch časů zanedbaná diecéze velkého rozkvětu. Kolem roku 560 tento přivětivý člověk zemřel.

Medardův svátek, který římskokatolická církev slaví 8. června, měl v dřívějších dobách velký význam při předpovědích počasí, především v selském kalendáři. Věřilo se, že „když tohoto dne prší, špatně se zrno o žních suší“ nebo že „Medardova kápě, čtyřicet dní kape“.