Půvabná, temperamentní, bezprostřední, ale i srdečná a se smyslem pro humor – taková byla herečka Karolina Slunéčková. A i když ve filmu a v televizi ztvárňovala většinou menší role, hrála je nezapomenutelně – a ráda!

Naopak na divadle vytvořila výrazných postav mnoho. Pamětníci z řad návštěvníků Divadla na Vinohradech by o tom mohli vyprávět. Na tuto pražskou scénu nastoupila po absolvování DAMU, kde byla žačkou Vítězslava Vejražky a Radovana Lukavského.

Rodačka z Kladna (narozena 8. dubna 1934) dokázala dobře ztvárnit postavy zralých milovnic a životachtivých žen, současně byla přesvědčivá třeba i jako maminka v řadě filmů pro děti a mládež. K jejím známějším rolím patří ty ze seriálů Žena za pultem, My všichni školou povinní a Dynastie Nováků, objevila se také v televizních filmech Ten svetr si nesvlíkej, Ženu ani květinou neuhodíš, Případ mrtvých spolužáků či Parta hic.

„Byla to velká osobnost, krásná ženská a opravdu báječná herečka,“ vzpomínala na svou kamarádku Jiřina Jirásková.

Ráda vařila, milovala cukrovou vatu, o víkendech jezdila na chalupu do jižních Čech a starala se o svoji zahrádku. Jenže hvězda Karoliny Slunéčkové, jejímž manželem byl herec Rudolf Vodrážka, vyhasla předčasně. Onemocněla rakovinou plic, která měla velice rychlý spád. Oblíbená herečka zemřela před 30 roky, 11. června 1983 ve věku 49 let. Pohřbena je ve Lnářích nedaleko Strakonic.

Začátky se dvěma velkými kufry.
Byla v nich peřina, šaty a zbytečnosti
Když rodiče viděli, že Karolina tíhne k tanci a k předvádění se, poslali ji v patnácti do Českých Budějovic za herečkou Věrou Petákovou. „Vyrukovala jsem se dvěma velkými kufry – v jednom peřiny, v druhém šaty a zbytečnosti, které jsem nikdy k ničemu nepotřebovala. Měla jsem na sobě kostkovaný kostýmek, žluté tričko a strašně dlouhou sukni… Velmi dobře si pamatuji na okamžik, kdy se vlak rozjížděl a na nástupišti stála moje zlatá máma s tatínkem. Měl staženou čepici hluboko do čela, to snad proto, aby mu nebyly vidět slzy,“ zapsala si Karolína do svého deníčku. Od té doby začala její pouť za samostatností. Když pak přišla do Prahy mezi mladé umělce, nikoho neznala, neměla žádnou protekci, ale touha stát se herečkou byla natolik silná, že zahnala její tehdejší plachost a uzavřenost.