Dne 20.7.2013 proběhla ve Vlachově Březí celostátní oslava výročí narození známého lidového stavitele Jakuba Bursy. Osou těchto oslav byla výstava fotografií Život a dílo Jakuba Bursy mistra zednického očima Ivany Řandové z rodu Bursova včetně zásadní přednášky s promítáním o Jakubu Bursovi, a to na městském úřadě.

Básník Ondřej Fibich zde poprvé podal úplně nový obraz lidového umělce, založený na desetileté práci v terénu i archivech. Putovní výstavu můžete v tomto roce shlédnout  V Předslavicích, Prachaticích, Vimperku a Strakonicích. V únoru 2014 pak v prostorách Parlamentu ČR.

Mezi řekami Volyňkou a Blanicí se rozkládal životní a tvůrčí prostor mistra zednického Jakuba Bursy. Narozen 21. 7. 1813 zednickému tovaryši Janu Nepomukovi Bursovi a Anně, původem Valíkové z Úlehle, a byl pokřtěn v kostele Zvěstování Panně Marii v blízkém Vlachově Březí. Tehdy tato krajina spadala pod panskou správu knížat Dietrichsteinů. Březí, jak se tehdy říkávalo, stalo se mu profesním sídlem, bydlištěm i hrobem. Tři ženy nakonec pochoval (Anna + 1854, Klotilda + 1855, Kateřina + 1883) a s nimi postupně i devět dětí. Presto se Bursovo pokolení utěšeně rozrostlo po městečku a okolí, a tak na stará kolena mohl dožít u svých dětí, neboť tenkráte dát otce do starobince bylo by hanbou. Ve strázních i práci mu pomáhali bratři Jan i Václav, řečený Flunda, a synové Josef s Matějem. Po mistrovských zkouškách v roce 1840 se vyprofiloval jako zručný štukatér. V roce 1868 opravil na březském hřbitově zdi, bránu se zvoničkou a postavil márnici. Na ní štukem provedl lebku s hnáty, jako by tušil, že zde brzy spočine. Stalo se tak 19. 8. 1884, kdy náhle zemřel na ulici.

Když půjdeme po Bursových stopách, budou nás jeho zdobené štíty oslovovat směsicí přirozené fantazie i různorodých klasických stylů. Podlesí bylo mu drsným a kopcovitým krajem, kde vyzdvihl domovní štíty i nástavce bran v podobě čarovných ilustrací náboženské i řemeslné povahy. Mistrova díla či zednické práce máme zatím zdokumentovány pro období let 1840 – 70. Dost času na to, aby se jeho práce staly legendou. Možná i proto, že se pokusil svá díla z cihel a malty podepisovat. A tak od Škarezu po Jiřetice a od Kovanína ke Dvorům jsou po vesnicích roztroušena Bursova díla. Větší část z nich již zanikla a jiné jsou v žalostném stavu. Chvála však těm majitelům, kteří ,,Bursovy” domy s péčí opatrují jako rodinné stříbro. Zdobná architektura jihočeského venkova tak v osobě Jakuba Bursy dospěla k jednomu ze svých vrcholů. Po ruční práci však přicházela tovární výroba, město diktovalo venkovu vkus, víra sedláků zažívala četné otřesy a Bursovy štuky vyšly z módy. Mistr Jakub na to reagoval založením dílny, která však tvořila již podle šablon a přísného historizujícího stylu.

Až pojedete vesnicemi kolem Vlachova Březí, zastavte se u scén křižování, postav andělíčků či zpodobnění korbelů nebo kovářského náčiní. To vše formovaly ruce obyčejného venkovského zedníka. Ruce Jakuba Bursy, které buďtež pochváleny.

Pro magazín i60 Ondřej Fibich, básník