Pohled na nehýbající se váhu mě deprimoval. Horší JÁ si mnulo ručičky: „Ještě chvilku a ona to vzdá, ona se na to vykašle, hurrrááááá! Určitě si dá něco dobrého, júúúú, já už se tak těším!“  Neuposlechla jsem ho. Uposlechla jsem Růženčinu dobrou radu a váhu schovala. Zase jsem tu měla vnoučátka a na váhu stejně zapomněla. Stravovala jsem se podle rad lepšího JÁ. Horší JÁ se mohlo zbláznit, když jsem koupila zmrzku jen dětem a sobě ne, když děti měly koblížky a já si nedala, když se děti napájely pepsinou a já minerálkou. V půl deváté večer jsem na přání vnučky smažila palačinky a nesnědla ani jednu! A věřte, že horší JÁ to má se mnou těžké, protože já ty věci obcházím s úplným klidem, vůbec mne nelákají a netoužím po nich.

Vnoučátka odjela, já vytáhla kolo a jela se s kamarádkou projet, konečně se po nočním deštíčku líp dýchalo. Občerstvily jsme se na cestě nějakou specialitou, malým malinovým pivem. Taková trochu nahořklá malinovka, docela dobře to zahnalo žízeň. K večeři jsem si dala cereální kaiserku s hermelínem a rajčátko.

Dnes jsem ráno stoupla na váhu a nevěřila vlastním očím: 118,5 = dvě kila dole! Moje tělíčko si tady potichu hubne a já to ani nepostřehla! Znova a znova stoupám na váhu. Nepokazily ji děti? Nedochází baterka? Sundala jsem i noční košilku a dokonce 118,3. Já se picnu! A pak že to nejde! Asi jsem to v těch příšerných vedrech vypotila, protože všude v republice pršelo, bouřilo, jen Slezsko sucho a dusno k zalknutí. A ze mne pořád lilo, jen jsem něco málo dělala nebo někam šla. Vypotila, ale zase dolívala tekutinami, tak to asi opravdu budou shozená kila. Mám radost, mám velikou radost, mám ukrutnou radost, mám chuť křičet to z okna.

Horší JÁ si klepe na čelo: „No, holka, nezblázni se, kroť své touhy, oslav to v tichosti, dej si nějakou sladkou odměnu!“ Lepší JÁ po něm hodilo sandál: „Kuš ty provokatére!“ S radostí to zvěstuji jen miláčkovi. „Hmmmmm.“ Na rozdíl ode mne nikterak nejásá. Taky, ruku na srdce, ono ještě není proč jásat, přece jen má pořád doma kus roby, co si budeme nalhávat! Ale to mi náladu nezkazí. Naopak. Věřím si. Když se to konečně rozjelo, teď už to pojede, držte si kloboučky! Pokořila jsem stodvacítku, pokořím i stodesítku! A co teprve, až mi specialisté ve Světě zdraví ušijou jídelníček na míru!

Začala jsem před čtyřmi týdny. Za měsíc čtyři a půl kila je nádherný výsledek. Lepší JÁ  mě poplácává po zádech: „Jseš dobrá, já ti věřilo!“ Horší JÁ sýčkuje: „Stejně to zase nabereš zpátky!“ No, nezabili byste ho?!