Život varhaníka Václava Rabase je neodmyslitelně spjatý s Pardubickým krajem. Rodák z Dolního Bezděkova u Chrudimi přišel na svět před 80 lety, 14. srpna 1933, do muzikantské rodiny. Varhany rozezníval už jeho otec, který byl i Rabasovým prvním učitelem.

Už v deseti zaskakoval u varhan za otce

„Táta byl kapelníkem a varhaníkem. Když mi bylo šest, prodal krávu a koupil mi u Petrofů pianino. O čtyři roky později mě posadil za varhany, ať za něj zaskočím,“ vzpomínal na své začátky hudebník, který v necelých pětadvaceti vyhrál varhanní soutěž Pražského jara. To už měl za sebou studium na konzervatoři, odkud šel studovat varhanní hru na Hudební fakultu Akademie múzických umění, kterou absolvoval v roce 1959.

Rabas koncertoval doma i ve světě, kromě toho vedl kůr v pardubickém krematoriu. Na začátku 70. let se stal ředitelem „lidušky“ v Pardubicích a v roce 1978 stál u zrodu tamní konzervatoře, kterou vedl až do začátku 90. let. Do nové školy přitáhl řadu skvělých pedagogů, jako třeba houslistu Ivana Štrause či hornistu Otakara Tvrdého.

Především novodobá česká hudba

Rabasovou největší doménou vždy byla novodobá česká varhanní hudba, přátelil se například se skladatelem Otmarem Máchou, který Rabasovi dokonce věnoval jednu ze svých skladeb. V roce 1989 se nadaný hudebník a nositel řady cen, který učil také na HAMU, stal národním umělcem.

V té době už řadu let zasedal v normalizačním Federálním shromáždění, odkud odešel až po listopadové revoluci. Na Rabasovu politickou kariéru, ovšem v řadách ODS, navázal v 90. letech jeho syn Michal (1964–2007), který se stal i pardubickým hejtmanem, ale ve věku 43 let skonal na rakovinu.