Ludmila proslula vlídností a spravedlností, pomáhala chudým. Někdy kolem roku 889 ovdověla, přežila i své dva syny Spytihněva a Vratislava, kteří postupně zemi vládli. Osudným se jí podle legendy stal spor s vdovou po Vratislavovi Drahomírou ze Stodor, které se nelíbilo, že velmožové svěřili výchovu Vratislavových potomků Ludmile. Drahomíra, vládnoucí coby regentka za nedospělého syna Václava, si patrně najala vrahy a ti Ludmilu na přemyslovském hradišti Tetíně uškrtili. Stalo se tak údajně v noci z 15. na 16. září roku 921.

Ludmila byla pohřbena na Tetíně a u jejího hrobu se údajně staly zázraky. Vnuk Václav, pozdější světec, kterého vychovávala, nechal její ostatky asi v roce 925 přenést do Prahy. Tam byly za účasti řezenského biskupa Michala uloženy do chrámu sv. Jiří na Hradčanech. Od té doby je Ludmila řazena mezi svaté, oficiálně pak její svatost potvrdil v Praze papežský legát kardinál Quido di Castello pravděpodobně v roce 1143.

Svatá Ludmila, která pocházela z rodu pšovských knížat usazených na místě dnešního Mělníka, je patronkou Čech, babiček, matek a křesťanských vychovatelů. Jejími atributy jsou knížecí koruna a závoj nebo šála.