Vítězkou fotosoutěže magazínu i60 na téma Barvy podzimu se stala Libuše Kozáková. Porota ocenila její snímek „Náhodná kolemjdoucí“, který se od ostatních soutěžních fotografií lišil – zachycoval barvy podzimu života, obličej staré ženy.

Jak tato fotografie vznikla, prozradíte to našim čtenářům?

Právě jsem šla z procházky, na které jsem si fotila barvy podzimu, a skoro u našeho domu jsem se potkala s touto paní, která plakala. Byla po roce od smrti svého syna prohlédnout po něm pozůstalost. Jediné, co si chtěla odnést zpátky domů, byly hodiny, které mu kdysi darovala, ale ty jí nedali. Měla k hodinám citový vztah, a tak jí bolelo, že je jí nevrátili. Přitom v bytě, kde syn žil se svou rodinou, už nikdo od jeho smrti nebydlí. Snacha odešla za novým partnerem a vnoučata se odstěhovala jinam. Byt zůstal tak jak byl, když syn ještě žil, jenom bez cenností a lidí. Nejednou rodině svého syna pomohla v nesnázích. Hlavně vnukovi často dávala finanční podporu, bez nároku na vrácení. Měla spoustu nezodpovězených otázek a nedočkala se ničeho. Odcházela s prázdnou, jenom bolest byla větší. Politovala jsem ji, popovídala, trošičku uklidnila a obrátila řeč jiným směrem. Než jsme se rozešli, vykouzlila na utrápené tváři úsměv a já ho stihla vyfotit. To je příběh této vítězné fotografie.

Jak dlouho fotografujete, je to váš koníček?

Fotit jsem zkoušela už jako malá s tatínkovým fotoaparátem Moskva a následně aparátem od Ježíška, Pionýrem. Fotky nebyly nic moc a také jsem byla hrozně hyperaktivní dítě, takže jsem dělala všechno a nic pořádně. K focení jsem zase přišla až jako dospělá s manželem, kterého to ohromně bavilo. Avšak to jsem sbírala spíše teorii a informace. Občas jsem si něco vyfotila a potom jsme v koupelně společně vyvolávali fotky. Pořídili jsme celou foto-komoru a různě jsme s fotkami experimentovali. Zkoušeli jsme různé filtry, různé časy, světla a clony. V tu dobu, asi před pětatřiceti lety, se mi fotografování dostalo pod kůži. Při prvním uvedení digitálního fotoaparátu na trh jsem netoužila po ničem jiném víc. Nakonec jsem ho dostala a v ten okamžik začal vládnout mým časem. Nosila jsem ho u sebe neustále, fotila jsem všechno a pořád. Nikdy mi nebylo zatěžko prásknout sebou na zem třeba na silnici a do kaluže, jenom abych vyfotila, co mě zaujalo.

Jaký máte nyní fotoaparát?

Vyměnila jsem asi čtyři aparáty až jsem zakotvila u zrcadlovky, Nikon D90. K němu jsem pořídila tři objektivy. Na portrét, na krajinu a teleobjektiv. Už toužím jenom po objektivu na makro, focení detailů hodně zblízka.

Co fotíte nejraději, máte nějaké oblíbené téma?

Oblíbené téma nemám. Samozřejmě, že flóra, krajina a objekty se fotí nejlépe, většinou se nepohybují, ale já se pokouším vyfotit vše, co mě zaujme. Jedné celebritě jsem vyfotila pouze záda, protože má krásné barevné tetování. Projíždíme s manželem hrady a zámky, výstavy a krásná místa.

Máte nějaký svůj vzor?

Mým vzorem jsou Sára a Jan Saudkovi. Jejich fotografie mě úplně fascinují, jejich díla mají náboj, nádech starobylosti a historie, energie a sexapealu. To ovšem neumím ani vzdáleně napodobit. Bohužel. Ale zabývám se nejenom fotografováním, ale také různými úpravami fotek v počítači. Kolážím, novoročenkám a obrázkům, které tvořím ze svých fotek, různými technikami, různými programy. Baví mě to a až už nebudu moci nikam chodit, budu mít dost fotografií pro tuto činnost.

Jste pravidelnou čtenářkou našeho magazínu i60?

Magazín i60 navštěvuji pravidelně, ani nevím, kde jsem k odkazu na váš magazín natrefila. Ale mám ho ráda, je zajímavý a v mnoha směrech poučný. Je přesně pro takové lidičky jako jsem já. Nejsme staří, to ne, ale hodně pamatujeme a máme hodně  praxe. Dříve jsem také hodně pletla svetry, vyšívala a háčkovala, ráda vařím a peču, mám doma dvě fenky čivavy a o tom všem se u vás na i60 něco dozvím. Víte, i kdyby jsem si v magazínu i60 prohlížela jenom obrázky, bude to pro mě přínosnější, než složit ruce do klína a sledovat v televizi hrůzy dnešního světa.

V nejbližších dnech přineseme rozhovor i s dalšími úspěšnými soutěžícími, paní Martou Duchoslavovou a panem Janem Kutílkem.
Redakce i60