Na slovo „už“ zapomeňme. Zbytečně nám přidává roky

Buďme jen tak staří, na kolik se cítíme.
ILUSTRAČNÍ FOTO: stock.xchng

Často to děláme, aniž o tom víme. „To se už v mém věku nehodí. To je už zbytečné. Když jsem býval mladší...“ To je jen část vět, které používáme, aniž si uvědomujeme, jak tím škodíme sobě i svému okolí.

Na jedné straně je současný trend jasný: Snažíme se vypadat mladší, cvičíme, dbáme na to, abychom jedli kvalitní věci. Na straně druhé běžně říkáme věty, které celé to snažení srážejí na zem. Hlavní zásada zní: Nepoužívejme často slovo „už.“ Tento výraz bychom si měli dát na pomyslném seznamu zakázaných slov na první místo. Tím slovem dáváme automaticky najevo, že v našem životě už něco není, už něco chybí, jinak řečeno, jsme na světě dlouho, něco už pamatujeme.

A aniž si to uvědomujeme, připadáme kvůli tomu mladším lidem tak trochu nadřazení, vzdálení, jiní. Prostě tím naznačujeme, že už víme něco, co oni ještě ne. Ano, v mnoha případech je těžké se tomu ubránit. V práci vidíme, jak se mladší kolega řítí do průšvihu tím, že kritizuje nadřízeného přede všemi a všichni vědí, že je to zbytečné, protože nadřízený má ve firmě pevnou pozici. Přesto mladému bojovníkovi neříkejme: Víš, já už vím, že tenhle postup se nevyplácí, ale ty na to jednou přijdeš také. Když mu chceme poradit, lépe bude znít: Chceš vědět, co si o tom myslím? Pokud ano, řekněme mu svůj názor. Ale ten přece s věkem nesouvisí, proč do něj motat nějaké už?

 Netykejme mladším

Netykejme automaticky mladším lidem jen proto, že jsou mladší. Dáváme tím najevo nejen nadřazenost, ale i svůj věk. Nikdy, ale opravdu nikdy netykejme nadřízenému jen proto, že je mladší. Je to stejně neuctivé, jako by on, třicátník, říkal každé šedesátnici automaticky babičko.

Neříkejme: Nikdy jsem se necítil tak skvěle, jako teď, stáří je super. Nikdo nám to stejně neuvěří, lžeme tak sami sobě. Ano, ve vyšším věku se můžeme cítit spokojeni a šťastni, ale zdravější a ve větší fyzické formě je prostě člověk mladý, tak to vždy bylo, je a bude. Když tedy sedmdesátník tvrdí, že vyběhne na Praděd stejně svěže jako dvacetiletý, bude okolím považován spíše za člověka, který se rád chvástá, přehání, hraje si na mladšího a s přibývajícími lety si neumí poradit.

Vědci těmto situacím říkají ageismus verbálně komunikačního typu. Zní to složitě, ale podstata je jednoduchá: Mluvíme tak, že dáváme najevo věk, ať už svůj nebo toho, s kým komunikujeme. Z průzkumu socioložky Lucie Vidovićové z Masarykovy univerzitě v Brně, která se dlouhodobě zabývá zkoumáním různých mýtů a stereotypů týkajících se stárnutí, vyplývá, že šestačtyřicet procent lidí přiznává, že někdy někomu tykali jen proto, že jim připadal mladší, nebo se s touto situací setkali ve svém blízkém okolí. „Třicet procent respondentů uvedlo, že se osobně setkali se situací, kdy někdo někomu říkal: na to jsi příliš mladý, případně to někomu sami řekli,” uvádí socioložka.

 Geny a životní styl

Ve svém výzkumu se Lucie Vidovićová také lidí ptala: Na kolik let se cítíte? Průměrný věk dotazovaných činil padesát let a ve výsledku se většina z nich cítila přibližně o čtyři roky mladší. Ukazuje se také, že lidé, kteří se cítí být starší, než jsou, si myslí, že okolí starší připadají. A naopak ti, kteří si sami sobě připadají mladší, věří, že jim nikdo z okolí jejich skutečný věk nehádá.

O věku se sice říká, že je především stavem mysli, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Podstatnou roli v tom, jak se cítíme a jak vypadáme, hrají samozřejmě geny a životní styl, který jsme celý život vedli. Ovšem právě to, jak se vyjadřujeme a jak o svém věku mluvíme, je další podstatným kamínkem do celkové mozaiky, kterou si o nás okolí skládá.

Takže pryč se slovem „už“, s automatickým tykáním mladším lidem a kdo ví, co nás ještě napadne, když se nad svým slovníkem zamyslíme.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
2 komentáře
Katarina Schultzova
Ja som tiež toho názoru, že každý je taký starý, ako sa cíti. Veľmi pekne ste to p.Jana povedala, že už viem čo život obnáší a som zvedavá, čo mi ešte prinesie.
Jana Šenbergerová
Přijde mi mnohem legračnější tvrzení, že se někdo cítí o čtyři roky mladší, něž když se cítí mladší o dvacet. Líbilo by se mi, kdyby si lidé tykali, i když mladším také vykám. "Už" jsem si zvykla na to, že tu byla, je a bude vždy tendence říkat lidem, co mají nebo nemají říkat, ale že se vždy najdou takoví, kteří budou žít podle své představy. Už vím, co život obnáší a jsem zvědavá, co mi ještě přinese. Už vím, že jsme každý jiný a respektuji tuto skutečnost. A už toho nechám, aby to nakonec nevyznělo, že se chovám jako puberťak, když už bych mohla mít rozum.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše