Na jih od Hořic se rozkládají roviny, při cestě na sever to budou kopce. Námaha však bude stát zato. Čeká nás řada vyhlídek i zajímavých míst. Obojí se naplní už v místě našeho startu.  O všech zajímavostech se můžete dočíst na internetových stránkách města. Náhodného návštěvníka města nejvíce zaujme pohled na dolní část náměstí s novogotickou radnicí, postavenou v roce 1872 podle projektu hořického stavitele Františka Poličanského. Za ní se tyčí cibulovitá báň s křížkem na kostele Narození Panny Marie, která tam byla osazena 29. října 1748. Stavbu navrhl barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.

Rozhledny nad Hořicemi

Z náměstí nás čeká první kopec. Na Hořickém Chlumu ve výšce 410 metrů nad mořem stojí od roku 1998 železná telekomunikační věž. Na její vyhlídkovou plošinu musíme vystoupat 142 schodů. Pokud si však výstup nedohodneme s KČT, můžeme na vyhlídku až od května a to jen o víkendech nebo svátcích. Po červené turistické značce se dostaneme k Hlohové kapli a pak po silnici k Masarykově věži samostatnosti. Základní kámen v roce 1926 poklepal sám president Masaryk. Zpočátku stavba postupovala rychle, pak pomaleji, za války už stavba nepokračovala. Její definitivní dokončení čekalo až na devadesátá léta.

Sluneční lázně Dachovy

Už cestou k Hořickému chlumu jsme se pohybovali po trase známého závodu motocyklů 300 zatáček Gustava Havla. Pod Věží samostatnosti je kemp, který je střediskem tohoto závodu a my se vydáme z kopce téměř závodní rychlostí ke koupališti Dachovy. Kouzelné prvorepublikové koupaliště a sluneční lázně stojí za návštěvu, i když zrovna není počasí ke koupání.

Miletínské motlitbičky

Ještě chvíli vydržíme na trochu více frekventované silnici č. 300 do Miletína, rodiště Karla Jaromíra Erbena. Zde si můžeme prohlédnout nejen jeho rodný domek, ale také zámek nebo Miletínskou věž nebo posedět v příjemné cukrárně na náměstí a dát si perníčky Miletínské modlitbičky. Při nich se můžete rozhodnout, zda se vydáte na vrchol Zvičiny nebo tento slavný kopec Podkrkonoší vynecháte. Obě trasy se opět spojí u hradu Pecka.

Kouzelný výhled ze Zvičiny

Cestou přes Tetín ušetříte sedm kilometrů a asi 350 výškových metrů stoupání, ale přijdete o kouzelný výhled z vrcholu Zvičiny ve výšce 671 metrů nad mořem. Na vrcholu je Raisova turistická chata s otáčivou vyhlídkou, kostelík a z dálky viditelné vysílací věže. Je zde možnost občerstvení v restauraci nebo v bufetovém okýnku s posezením venku. Za výstup budeme odměněni nádherným sjezdem, je opravdu rychlý, proto doporučuji zkontrolovat brzdy. Z vrcholu je v dálce vidět zřícenina hradu Pecka, kam nyní míříme.

Z každé strany jiný hrad Pecka

První zmínka o hradu je z roku 1322. O všech přestavbách i pozdějším chátrání se můžete dočíst na internetových stránkách umístěných v odkazech na konci článku. O možnosti malého příjemného občerstvení se zde však nedočtete. Z údolí pod hradem už není vidět zřícenina, ale jen upravená budova.

Zajížďka do Nové Paky nebo přímo do Lázní Bělohrad

Nová Paka je už kousek, ale musíme ještě přes kopec. Jedeme po cyklotrase přes vesničku Přibyslav, dnes součást Nové Paky. Kdo by nechtěl do Nové Paky, zatočí v Bělé u Pecky doleva a zamíří přímo do Lázní Bělohrad kolem říčky Javorka. My si přece jen zajedeme do Nové Paky. Kromě několika církevních památek je zde zajímavý pivovar, který nabízí i možnost exkurzí.

Vrátíme se do Přibyslavi a tady odbočíme doprava, teď už nás nečeká žádný kopec. Prakticky stále pojedeme z kopce až do Ostroměře. Zastavíme se však ještě ke krátkému odpočinku v Lázních Bělohrad. A pak stále kolem Javorky až k nádraží v Ostroměři. Kdo má dost sil, může se mimo hlavní silnici vrátit přes Dobrou Vodu až do Hořic. Nejkratší varianta měří okolo 45 kilometrů, a přestože nepojedeme přes Zvičinu, musíme počítat se značným převýšením. Nejdelší trasa je asi o 20 kilometrů delší a úseků se stoupáním je zde podstatně více.

ZBYNĚK MATÝSEK