Na dovolenou jsem vždy jezdívala na chalupu ve středních Čechách a brávala s sebou i svou "panelákovou" kočku Lucku. Lucka z toho zpočátku nebyla moc nadšená, dlouhá cesta autem jí nedělala moc dobře, a tak ji značnou část "promňoukala". Nakonec jsme byly obě rády, že jsme u cíle.
V chalupě si nejdřív všechno očichala a zmapovala a vydala se pak na obhlídku zahrady. Pečlivě ji prohledala, našla vhodné úkryty a v jednom se ubytovala a vycházela až po mém naléhavém prošení a volání, kde, hrome, ta pitomá kočka zase je?! V zahradě bývala celý den a věnovala se pozorováním kosů, kteří sbírali žížaly na čerstvě zrytém záhoně a krmili jimi početnou rodinu v hnízdě na bezince za naší "kadibudkou". Tam také, pod hromadou složeného dřeva, měl své obydlí i ježek s několika pichlavými kuličkami, kterým také poctivě sháněl krmení. Kos ale s Luckou nebyl moc spokojený, přestože na něho neútočila a vyděšeným křikem mě upozorňoval, ať tu potvoru odeženu, což jsem musela udělat, aby byl klid.Také poletující sýkory, které se věnovaly péči o naše ovocné stromy, ji vzrušovaly.
Bohužel, naší zahradou vedla také "kočičí dálnice" koček sousedů a ty se nechtěly jen tak smířit s novou příchozí. Ve dne to šlo a v noci Lucka spala v chalupě. Až jednou...
Byl horký den a nastával nádherný večer, který přecházel ve vlahou noc. Nechtělo se ani jít spát a tím méně Lucině. Odmítla jít domů, tak jsem ji nechala venku a šla do postele. Náhle mě probudil jekot jako o život a žalostné mňoukání. Okamžitě jsem vyběhla na zahradu v noční košili, měla jsem strach o Lucku. V pološeru časného rána jsem ji uviděla: seděla na nejvyšší větvi naší staré hrušky a bála se dolů. Asi ji tam zahnal nějaký agresívní kocour. Co jsem měla dělat? Šla jsem na dvorek pro dlouhý žebřík, umístila ho "bezpečně" na hrušku, vylezla pro moji "hrdinku "a snesla ji dolů.
Jen jsem se modlila, aby mě neviděl nějaký časný soused jdoucí okolo na vlak, který by asi těžko pochopil, proč jsem v bílé noční košili ve čtyři hodiny ráno na hrušce.
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
Adventní (neboli v minulém režimu předvánoční) čas pro…
Spí v postelích, jezdí na dovolenou k moři, chodí do restaurací. A…
Hluboká noc… temné stíny, vítr láme větve, v dálce vyjí…
První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená.…
Před necelým půlrokem, přesně 24. března v osm hodin ráno, se…
Už dávno nejsem aktivní kočkař, ale duší jím jsem asi pořád. Jinak…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Asi jako každé dítě, i já jsem…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste…
Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel.…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
