Její pronikavé a jazykově vybroušené fejetony, články i reportáže se dočkaly světového uznání. Česká novinářka Milena Jesenská i překládala, mimo jiné Franze Kafku, s nímž se také osobně sblížila. Právě Kafka jí ostatně adresoval své Dopisy Mileně. Neohrožená pomoc v odboji za druhé světové války přivedla Jesenskou do nacistického koncentračního tábora Ravensbrück, který nepřežila. V sobotu tomu bude 70 let.

"Vysoká, elegantní, pohybovala se vláčným, rytmickým krokem, měla velké, výrazné ruce a dlouhé vlnité vlasy. Nosívala dlouhé, splývající róby po vzoru Isadory Duncanové v modrošedých a fialových odstínech," napsala o ní Mary Hockadayová.

Čtenáři měli rádi Jesenské svěží styl a lidský přístup k tématu. Dnes údajně druhá nejznámější Češka po Martině Navrátilové stavěla z vlastních pocitů a postřehů poutavé příběhy. Okouzlení, jež vzbudila v Kafkovi, lze cítit ze zažloutlých stránek i po letech: "Ona je živoucí oheň, jaký jsem dosud nepoznal," líčil v dopise příteli Maxi Brodovi.

Své fejetony shrnula do souborů Cesta k jednoduchosti a Člověk dělá šaty. Překládala tvorbu německých, francouzských, anglických, amerických a ruských autorů. "Dva lidé mohou mít jen jeden jediný rozumný důvod pro to, aby se vzali, a to je ten, že se nemohou nevzít. Že prostě nemohou bez sebe žít. Beze vší romantiky, sentimentality, tragiky, to existuje. To existuje totiž denně, a je-li to láska či něco jiného, je to rozhodně nejcennější a nejoprávněnější pocit na světě," napsala v jednom z nejslavnějších článků Ďábel u krbu.

Korespondence s Kafkou

Milenin vztah k otci, váženému univerzitnímu profesorovi Janu Jesenskému, nebyl jednoduchý. Narozena 10. srpna 1896, navštěvovala dívčí gymnázium Minerva a na přání otce studovala pár semestrů medicíny, dlouho tam ale nevydržela.

Vzpurná a vášnivá Milena inklinovala spíše k životu intelektuální bohémy. V kavárnách se setkala se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem, bláznivě se zamilovala do Ernsta Pollaka, o deset let staršího židovského literáta. Provdala se za něj a společně odešli do Vídně. Tam financovala domácnost překlady a články do módních magazínů, a postupně si vybudovala pověst zdatné novinářky.

Fascinace povídkou Kafky, kterou se rozhodla přeložit, ji přivedla ke vzájemné spolupráci s ním, a posléze i k čilé milostné korespondenci. V mnohém se přitahovali a současně i lišili. Setkali se dvakrát, ale potom si už jen psali. Nakonec se Milena rozešla i s Pollakem a vrátila se do Prahy.

Její novinářská hvězda stoupala, psala do Národních listů i Lidových novin, deníku Tribuna, magazínu Pestré listy. Články vydávala i knižně v Topičově nakladatelství. Velký úspěch slavila její kuchařka Mileniny recepty, ač sama nikdy nevařila (stejnojmenné divadelní představení nyní uvádí pražské Studio Hrdinů).

Bojovnice proti nacismu

Znovu se provdala za architekta Jaromíra Krejcara a v roce 1928 se jí narodila dcera Jana, řečená Honza. Sužovaly ji však i zdravotní problémy a bolesti tišila morfiem, na kterém se stala závislou a podstoupila drsnou odvykací kůru. Úspěšně.

Krátce sympatizovala s komunistickou stranou, ale po zprávách o zločinech stalinismu z KSČ vystoupila. Psala do Přítomnosti Ferdinanda Peroutky, po jeho zatčení převzala vedení listu. Její reportáže a úvahy v Přítomnosti patří k tomu nejlepšímu, co československá žurnalistika v předválečné době nabízela.

Po připojení Čech a Moravy k třetí říši přispívala Jesenská do časopisu V Boj a pomáhala při záchraně židovských rodin. Burcovala, dojímala, povzbuzovala, utěšovala. Neopatrnost, s níž poslala pro ilegální tiskoviny malou Honzu, zaplatila zatčením a deportací do Ravensbrücku.

Zde pracovala na ošetřovně, i v těžkých podmínkách si zachovala vnitřní svobodu, intelektuální nezávislost a praktický rozum. Její chatrné zdraví ale nevydrželo a 17. května 1944 tu zemřela.