Sníh

Próza/poezie

Datum: 22. 11. 2015

Diskuze: 9

V noci začalo nečekaně mrznout. Vrstvy sněhu zasypaly zaparkovaná auta a na silnici byly stopy prvních vozidel. Ráno mě vzbudilo hlasité škrábání, jak řidiči odstraňovali námrazy ze skel. Postupně přibývali další a vytvořili skřípající orchestr, který narušil spánek všem okolním obyvatelům.

I když nerada, musela jsem se také připojit a s pocitem prvních houslí jsem kvílela s ostatními, abych po 10 minutách vytvořila na čelním skle auta průzor velikosti kukátka u dveří. Uvědomila jsem si, jak velkou skleněnou plochu budu muset očistit, a bylo mi do pláče. Požádala jsem vedle škrábajícího souseda o košťátko na odstranění sněhu a hned po prvním tahu metličkou bylo jasné, že něco není pořádku. Nebylo. Celou dobu jsem se snažila ze sněžného lože vydolovat auto sousedky, která měla stejný vůz a pod sněhem nebyla vidět poznávací značka. „Co je moc, to je moc,“ pomyslela jsem si a rezignovaně odešla na autobusovou zastávku.

Na zastávce přešlapovalo pár cestujících. Do příjezdu spoje zbývalo několik minut, a tak v botičkách s tenoučkou podrážkou a bundičce nezakrývající ani kousek ledvin, jsem začala podupávat. Zcela absurdně jsem si vzpomněla na pavouka na Sahaře, jak zvedá z rozpáleného písku jednu nohu za druhou a chladí si je ve vzduchu. Pavoučí nohy mám a tak se nabízelo vyzkoušet fintu opačně, zvednutím do vzduchu si končetinu ohřát. Vypadala jsem jako odpočívající plameňák, v růžovém oblečku, místo zobáčku vystrčený větší nosánek, zvednutá noha a očička mrazem pěkně kulatá.

Prokrvující cvičení jsem zdokonalila poklepáním kotníků. V okamžiku, kdy začal ve stanici brzdit autobus, jsem radostí kopla příliš prudce a podrazila si nohy, práskla sebou na zem a zůstala ležet neschopná jakéhokoliv pohybu. Ležela jsem na boku, ruce uvězněny v kapsách, bundičku utaženou jako svěrací kazajku, a před očima šedé nebe. Slyšela jsem vrnět motor, pokřiky cestujících vybízející k urychlenému nástupu, a když mizela naděje na odvoz do práce, konečně jeden z cestujících pochopil situaci. Postavil mě na nohy, vyndal ruce z kapes a otřesenou pádem nastrkal do autobusu. V teple bylo dobře a trápení byl konec. Nebyl!

Vešla jsem do kanceláře, kde v neuvěřitelné zimě seděla za stolem kolegyně oblečená ve vaťáku, rukavicích, ruské ušance natažené přes uši a pečlivě zavázané pod krkem. Vybavení neslo evidentní znaky zásob civilní obrany. Začala ječet, že chce jít okamžitě domů, protože nějaký blbec nechal přes noc otevřené okno. Nepřiznala jsem se.

| Můj příběh | sníh | zima

Autor: Redakce

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

9 komentářů

Soňa Prachfeldová 23.11.2015 08:45

Úsměvné, když člověk jen čte, v reálu je to drsné, když námi prostupuje zima, to je pak doba, než člověk rozmrzne.

Zdenka Jírová 22.11.2015 23:45

Nevhodné oblečení do nepohody mají většinou ti, kteří se spoléhají na své vytopené autíčko s tím, že ten kousek cesty z auta do kanceláře vydrží. To samé dělá má dcera. Když vznikne problém s autem, klepou se zimou a plní pak čekárny lékařů.

Hana Rypáčková 22.11.2015 18:58

Vloni jsem odhazovala sníh a poctivě odnášela na trávu, abych vyjela. Šla jsem se domů převléknout a zatím odhazovali řidiči vedlejších aut a neodnášeli sníh. Projela rolba a já skoro brečela. Musela jsem odhazovat znova. Nevím, proč vůbec mám ráda sníh. Když to čtu, je to zábavné....

Eva Mužíková 22.11.2015 12:11

Není nic horšího, nežli horkokrevná a zimomřivá kombinace kolegyň v jedné kanceláři. Já měla vždy štěstí, že jsem sídlila v kanceláři sama, ale znám několik takových případů... vyhrává silnější osobnost:((((( Janin příběh, úsměvně napsaný jsem si ráda přečetla, tolik problémů v jeden den se mohlo stát snad jen ve špatném scénáři. Pobavila jsem .

Alena Várošová 22.11.2015 11:01

Hezký mrazivý článek líbil se mi,skvělé.

VANDA Blaškovič 22.11.2015 10:17

Zimaaaaa..... brrrrrrrrrrrr...ale tohle hřejivé...:)

Zuzana Pivcová 22.11.2015 09:57

Pobavila jste mě, ale zároveň jsem si uvědomila, že už opravdu nastává zima. Sice už nepraktikuji roztápění v kamnech a nezažívám dojíždění, kdy ranní autobus nepřijel, protože nenastartoval, ale i tak není mráz, kluzké chodníky a neodklizený sníh v Praze před 6 ráno nic příjemného. A k tomu ještě kolegyňka, která je horkokrevná a neustále větrá oknem i dveřmi. Takže na ten vaťák u mě možná také dojde.

Eva Balúchová 22.11.2015 09:14

Z vašeho článku mě až "mrazí".Přiznám se,že dnes při pohledu z okna jsem si řekla,že být v důchodu je fajn.Po celé zahradě ležel na trávě první mráz.

Hana Šorejsová 22.11.2015 09:13

Jano, článek mne pobavil a zasmála jsem se, podobné znám také, prima a díky.

Sníh

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

O portále i60

Všeobecné podmínky

Ochrana osobních údajů

Partneři

Vážíme si vašeho soukromí

Nezbytné/funkční

Analytické

Marketingové