"Budu nosit kožené sukně a bikiny a je mi jedno kolik je mi let," prohlásila herečka Joan Collinsová, když slavila osmdesátku. Franca Sozzani, šéfka italské verze časopisu Vogue, má v třiašedesáti letech vlasy do půl zad a nosí je zásadně rozpuštěné. A šestasedmdesátiletá herečka Jane Fondová se před pár dny předvedla na festivalu v Cannes v rudých šatech posetých třpytivými kamínky a s ostře červenou rtěnkou. Čím to je, že žádná z nich nevypadá směšně?

Jak to, že některé ženy už ve čtyřiceti přemýšlejí, co se hodí a co ne, zatímco jiné se nebojí originálního a zajímavého oblečení, líčení a účesů ani po osmdesátce? A neříkejte teď, prosím, větu: "No jo, my obyčejné ženské se přece nemůžeme srovnávat s herečkami a šéfkami módních časopisů." Můžete. Měly byste. Dovoluji si říct: Musíte.

Je lepší inspirovat se u odvážných žen, o kterých si někdo třeba může myslet, že jsou oblečeny na svůj věk příliš výstředně až ulítle, než u sousedek, kamarádek a kolegyň, které celý život lpí na tom, aby se nijak neodlišovaly od ostatních. Aby nevyčnívaly, aby nosily to, co se k jejich věku takzvaně hodí. Často to znamená, že nakupují to, co vidí u ostatních. Podléhají módním trendům. Když je v této sezóně v obchodech všechno v modré nebo oranžové barvě, něco si v té barvě koupí taky. Jsme "in" myslí si. Ve skutečnosti jsou součástí velkého celku. Tedy jako by nebyly. Kdo si jich všimne, když jsou všechny stejné?

Síla vůle

Zajímavé je, že většina žen, které i ve vysokém věku vypadají skvěle, o tom, jakým způsobem vybírají oblečení, mluví velmi podobně. Jejich hlavní zásadou je, neoblékat si něco jen proto, že to právě nosí ostatní.

Tak třeba herečka Jana Štěpánková, které zanedlouho bude osmdesát, vidí výhodu oblékání ve vyšším věku právě v tom, že by už žena za celý život snad mohla vědět co jí sluší. "Za mlada jsem tápala, experimentovala. Teď už si mašli na zadek nedám, i kdyby ji tam měly všechny ženské na světě," říká. A právě ona je jednou z ukázek, že osmdesátiletá dáma může být stále krásná a šik.

Franca Sozzani, šéfka italského Vogue, jejíž slovo v módní branži hodně znamená, před časem poskytla rozhovor pražskému City magazínu, který je součástí MFDNES. A řekla v něm, že zásadně nenosí to, co je právě takzvaně in. "Když se mi nějaké oblečení z nových kolekcí líbí, pořídím si je, ale obléknu si je později," prohlásila.
Dámy, to je zásadní věta! Když si na ni vzpomeneme pokaždé, když budeme přemýšlet, co na sebe, ušetříme nervy i prachy. Protože, přiznejte, která si někdy něco na sebe nekoupila, přestože tušila, že to není to pravé. Jenže to prostě právě bylo moderní, všichni to měli, bylo to ve všech časopisech. Ale když se nám něco líbí tak, že to musíme mít s vědomím, že si počkáme a oblékneme si to později, to už je síla vůle. To je zamilování se do dotyčného kousku. Láska, která není pomíjivá, ale naznačuje, že vydrží.

Proti módě

Podobně si s oblékáním umí poradit většina žen, které uspěly ve světě módy, ať jim je třicet nebo sedmdesát. Například modelka Eva Herzigová také v jednom rozhovoru hezky popsala, že miluje pánský a vojenský styl oblečení. Ale když právě módní časopisy zaplaví pánská saka, vesty a kabáty v khaki barvě s výraznými knoflíky, tak tyhle své oblíbené kousky hned nechá odpočívat ve skříni. A vyrazí v nich v momentě, kdy obchody zaplaví růžová barva a šaty s volány.

Je zbytečné bloumat v obchodech a divit se, že se zase nosí kalhoty do šířky, když vedle visí kalhoty úzké, tak kdo se v tom má vyznat, jaké si vlastně koupit? Právě tohle uvažování dělá z dam středního a vyššího věku bezradné a věčně nespokojené bytosti.

Máte pocit, že vám sluší kalhoty široké, i když slyšíte, že módní jsou úzké? Nebo naopak? Tak se na to prostě vykašlete a vemte si ty, ve kterých se budete cítit dobře. Stejně jako to dělá Jane Fondová, Joan Collinsová nebo Franca Sozzani. Protože ony, i když mají více peněz a pozornosti okolí, jsou ve skutečnosti úplně stejné ženské jako vy. Zestárly, ale nezhroutily se z toho.