Přispělo k vaší dobré kondici i to, že jste se před šesti lety, tedy už coby sedmdesátník, oženil?

No jistě, Alenka je skvělá žena, pečuje o mě. Vzali jsme se po sedmileté známosti. Alenka o mě říká, že jsem typický buldok. Dlouho váhám a čekám, ale když se pak pro něco rozhodnu, vždycky to získám. A tak jsme si udělali pěknou svatbu. V hospodě se dřevěnými stoly a lavicemi, s čuníkem, jitrničkami, jelítky, škvarky. Taková svatba to je sen.

Je to vaše druhé manželství, že?

Ano, ale to první trvalo krátce. Mám z něj syna, který mi dělá radost. Pak jsem žil dlouho jako svobodný mládenec. Ale není nad to nebýt na stará kolena sám.

Máte nějaký recept na to, jak se udržovat ve formě?

Já jsem v mládí trpěl na průdušky, tak jsem nějakou dobu žil u strýčka na statku. Byl to statek, kde byla spousta práce. Kydal jsem hnůj, dojil, sekal trávu. Tam jsem se z toho chcípáčka proměnil ve zdravého kluka, který pochopil, že není nic lepšího než pohyb, sport, fyzická práce a čerstvý vzduch. Takže se fyzické práci pořád nevyhýbám a doma mám furt připravené činky. Jak je chvilka, zvedám.

Není to před osmdesátkou spíše na škodu? Co říkají lékaři?

K těm chodím, jen když je nejhůř. Nemám rád, když do mě něco píchají, raději si ordinuju samoléčbu. Já vím, že to doktoři neslyší rádi, ale já už jsem takový.

Jak často cvičíte?

Co to jde. Nejhorší je, když mám pár dnů v kuse natáčení, odjíždím z domu brzy ráno a vracím se pozdě v noci. To pak na cvičení není čas a hned se cítím celý rozložený. Cvičím, aby se nerozložil úplně. Doma mám různá heblata, občas jedu do posilovny, kde mají zase jiná, aby se to pěkně zkombinovalo. Je mi smutno, když někdy vidím staré lidi, jak nemají sílu, jak například nemůžou nastoupit do tramavaje nebo se nasoukat do auta. To si hned říkám: Chlapče, ty jsi se v životě zapomněl starat o svoje tělo, ty jsi asi moc fyzické práci nedal.

Co jídlo? Snažíte se v tomto směru dělat něco pro své zdraví nebo jste stále typický synek řezníka?

Jak vidím maso, neudržím se. Vepřové, tataráček, gulášek, škvarky, jen o tom mluvím a sbíhají se mi sliny. Nejen můj táta, ale i děda byl řezník. Už to vypadalo, že jím budu taky, ale maminka mě varovala, že je to dřina a samé mrznutí v chladírně. A taky, to víte, já a zvířata. Sice je baštím, ale umírat je vidět nemůžu. Táta mě vzal párkrát na jatka, a já se tam rozbrečel.

Jak jste na tom vlastně se zvířaty ve skutečnosti? Proslavil vás pořad Chcete mě?, který umisťuje do rodin opuštěné psy, ale máte vůbec nějaké?

Bez psa bych žít nemohl. Miluju buldoky. Vždycky říkám, že ke každému domu patří pes, kočka, králíci, slepice, koza a prase. Tak jsem si vždycky splnil aspoň ty psy a kočky. Ale kdybych k tomu měl podmínky, tak bych si přál mít i koně nebo oslíka. Potíž je v tom, že bych potřeboval mít pozemek o rozloze mnoha hektarů. Když vidím psa v útulku, hned bych si ho bral. A ony to potvory cítí, takže se ke mě lísají, olizují mě. Prostě vzájemně víme, že se máme rádi.