Odhady tvrdí, že v České republice je fyzickému, psychickému nebo materiálnímu týrání vystaveno až třicet procent seniorů. Více než tři čtvrtiny z nich to však tají, protože viníky jsou jejich vlastní děti nebo vnoučata. Varující je především nárůst počtu seniorů, s nimiž je špatně zacházeno. Zatímco ještě před třemi lety to byl každý pátý, nyní předpoklady hovoří o každém třetím až čtvrtém seniorovi. Přitom je týrání starých lidí věnována desetkrát menší pozornost než týraným dětem.

„Starat se o starého člověka, který je v důsledku nějaké z forem demence, jako je například Alzheimerova choroba, závislý na pomoci ostatních, je těžké vždy. A  uvědomme si, že pečujícími jsou zpravidla vlastní děti nebo vnoučata věku průměrně 40 až 50  let, kteří chodí do zaměstnání, řeší problémy svých dospívajících dětí a navíc ještě musí zvládat běžné domácí povinnosti,“ konstatuje MUDr. Martin Jan Stránský, neurolog pražské Polikliniky na Národní.

Syndrom vyhoření a deprese

Psychicky náročná péče o staré rodiče, bezradnost s abnormálním, nepochopitelným – a často také velmi emocionálním – chováním staré osoby, řadu z nich dovede až k syndromu vyhoření, depresi, ale také k hněvu. Zlobí se na své seniory a podvědomě právě jim přikládají vinu za své problémy, únavu, nervozitu, přepracovanost a stres. „Týrání může být fyzické, ale spíše je citové, psychické, verbální a dokonce i finanční. Toto vše působí mnohonásobně hůř na mozek starší osoby, která je kvůli snížení obraných mentálních mechanismů mnohem citlivější. Výsledkem je zhoršení stavu staršího člověka, stáhnutí do sebe, včetně negativních změn v povaze,“ dodává MUDr. Stránský.

Výskyt deprese až u 78 procent pečujících životních partnerů a 47 procent pečujících dospělých dětí prokázala rozsáhlá evropské studie již před několika lety. Nikdo však již neměřil, u kolika rodinných příslušníků přerostla dobře míněná starostlivost v zlobu, která vyústila v některou z forem fyzického a ještě častěji psychického týrání starého člověka.

Sociální péče

„Prevence týrání seniorů bohužel neexistuje, ale to neznamená, že by mu nebylo možné předcházet. V některých jiných zemích je zdravotnictví mnohem lépe spjato se sociálními sítěmi a službami, než je tomu u nás. Například, když je důchodce hospitalizován, je součástí ošetřovatelského týmu i sociální pracovnice. Ta, kromě jiného, zhodnotí rodinnou a domácí situaci pacienta a komunikuje s rodinou i s lékaři,“ říká MUDr. Martin J. Stránský a dodává: „Po propuštění z nemocnice pak zůstává pacient do této zdravotně sociální sítě s patřičným dohledem zapojen.“

Podle údajů Světové zpráva o Alzheimerově chorobě z loňského roku náš čeká obrovský nárůst počtu seniorů závislých na pomoci druhých osob. Ze 101 milionů evidovaných v roce 2010 na 277 milionů v roce 2050. Téměř polovina starších závislých lidí přitom trpí Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence.