Tuto neděli byl Mezinárodní den Alzheimerovy nemoci. Jednotlivé země představují své Plány Alzheimer na pomoc pacientům a jejich rodinám. Například ve Francii vytvořili místa nejbližšího kontaktu pro lidi s demencí a jejich rodiny, z těchto míst se řeší vše potřebné. Zlepšila se diagnostika. Ve skandinávských zemích jde spíše o inovativní formy péče, protože jejich systém péče je již i tak velmi dobře rozvinutý.

Ve Skotsku se zase zabývají zejména podporou pacientů a rodin po stanovení diagnózy. V Anglii zlepšením kvality života lidí s demencí, informovaností, daří se jim podporovat pacienty v jejich rodinném prostředí, takže oddalují umístění v ústavu. Zabývají se správnou léčbou, odstraňují nadbytečné tlumení a zavádějí psychosociální intervence. To vše (ve všech těchto zemích) za vydatné podpory formou informování veřejnosti, vzdělávání pracovníků pečujících i dalších profesí, adekvátního výzkumu a ve spolupráci s univerzitami a podobně. Svůj Plán Alzheimer ohlásí tento pátek i Řecko.

Jak docílit zlepšení péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou a jinými formami demence i u nás? Role veřejnosti a zejména médií je v této oblasti naprosto klíčová. My sice máme právo své politiky jednou za čas zvolit, ale pak jen nadáváme na to, co se nám nelíbí. Politici tak mají snadný život, na nadávání si zvyknou a jinak je vlastně nikdo ničím nezatěžuje a mohou se tak věnovat svému. O problémy lidí se zajímat nemusejí, a když náhodou uhodí problém Alzheimerovy nemoci v jejich vlastní rodině, řeší si svou situaci pomocí svých „významných“ známých mezi lékaři, a ani je snad nenapadne, že by tahle situace měla mít nějaké obecnější řešení, i pro jiné lidi.

Ve starších zemích EU je situace velmi odlišná, tam se lidé na své politiky obracejí daleko častěji a když už si je zvolili, tak po nich požadují, aby se věnovali věcem, které jsou pro ně, pro lidi důležité. A to je také vidět. Zejména na komunální úrovni se řeší třeba to, aby se dobře dařilo i těm slabším – tedy lidem s určitým handicapem, chronickou nemocí (například Alzheimerovou chorobou) i starším lidem, kteří potřebují pomoc. V našich obcích to zatím zvykem není, obce se nemusejí o své občany starat, zajišťovat adekvátní služby.

Přitom právě na úrovni obcí je zajištění služeb nejdůležitější a umožní lidem setrvat co nejdéle v domácím prostředí. Vím to z vlastní zkušenosti, protože naše Gerontologické centrum je příspěvkovou organizací MČ Praha 8, která již více než dvacet let umožňuje jeho existenci a rozvoj služeb. Tou nejnovější z nich je domácí asistence, kdy naši asistenti docházejí za pacienty domů například po propuštění z našeho lůžka a pomáhají jim v běžném životě, popřípadě i ve spolupráci se sestrami domácí péče. Pro lidi s demencí tu máme denní stacionář, poradnu, malé oddělení pro případ zhoršení zdravotního stavu. Všechny tyhle služby by nemohly bez pomoci a pochopení naší obce fungovat. To je myslím docela dobrý důkaz, že když je někde zájem, lze služby zajistit. Je to ale také otázka alokace zdrojů a priorit. Některé obce se více než o tyto potřebné lidi zajímají o své fotbalové kluby, lanovky či koupaliště.

Trochu se pochlubím i tím, že v Praze 8 se snažíme, když už centrální Plán Alzheimer zatím neexistuje, jej alespoň trochu nahradit, a to za laskavé podpory MČ a spolupráce místostarostky paní Vladimíry Ludkové. Připravili jsme informační materiály a brožurky, píšeme o této problematice v místním tisku. Rozšířili jsme konzultační hodiny, aby se na nás lidé mohli v případě potřeby obrátit a připravili jsme školení nejen pro lékaře a zdravotníky, ale také pro městské policisty a pracovníky dalších služeb.

Takovou velmi pěknou akcí v rámci našeho Plánu Alzheimer Praha 8 bylo červnové setkání s dětmi z mateřských škol a jejich učitelkami. S dětmi jsme povídali o tom, jak pomoci své babičce a dědečkovi, ale třeba i někomu jinému, kdo potřebuje něco najít nebo něco zapomene. Měli jsme k tomu úžasnou pomocnici paní Joyce Simard a její krásnou knížku, dětskou obrázkovou „učebnici“ o Alzheimerově nemoci „Kouzelný magnetofon“, kterou děti i paní učitelky dostaly jako prázdninové čtení.

Více k tématu také zde.

Autorka je předsedkyní České alzheimerovské společnosti, místopředsedkyní Alzheimer Europe a patronkou i60.cz