Dušičky trochu jinak

Próza/poezie

Dušičky trochu jinak

Datum: 30. 10. 2014

Diskuze: 6

CELÁ
GALERIE

Rána začala být sychravá a nevlídná a zhusta šedé mraky a mlha neopustí náš obzor ani v odpoledních hodinách. To je neklamné znamení, že babí léto je v nenávratnu a nastal čas dušičkový.

Navštívili jsme s rodinou zdejší hřbitov, kde odpočívají naši blízcí a položili na hrob květiny a zapálili svíčky. Nutně jsem pro své poděkování komentátorům mé vernisáže Obcologie potřebovala vyfotografovat tabuli obce Mnetěš a na obloze se kupodivu objevilo sluníčko, tak jsme vyrazili.

Obec Mnetěš leží pár kroků od hory Říp a za pěkného počasí by byla škoda vrátit se hned domů. Využila jsem tedy příležitosti a nasbírala si dokumentační obrázkový materiál k tomuto příspěvku.

Kopec Říp se vypíná ve zdejší rovinaté krajině a přestože měří jen 455 m, upoutá vaši pozornost už zdáli. Na Říp můžete vystoupit cestou z Krabčic-Rovného, cestou od Ctiněvsi nebo z Vražkova. Také jej můžete celý obejít. Dodnes se vedou dohady, v kterých místech pod Řípem je pochován Praotec Čech.

Leč toto slohové cvičení nepíšu ani tak o Řípu, i když je můžete považovat za pozvání třeba na slavnou Řipskou pouť o sv. Jiří. Nebo ... Jestlipak vás někdy napadlo, že někteří lidé mají o svátku zesnulých o jednu cestu za svými blízkými navíc? Ne? Divíte se o čem to mluvím? Pak vězte, že na úpatí památné hory Říp plápolají svíčičky na hrobech nejen o svátku zesnulých. A ne hrobech ledajakých. Nachází se tu totiž Hřbitov zvířat. Ano, čtete správně. Pojedete-li cestou z Vražkova k Řípu, po pravé straně můžete odbočit a ve svahu s krásným výhledem na České Středohoří navštívit pohřebiště psů a kočiček.

Myslím, že takových u nás mnoho není a pochovat svého zvířecího kamaráda právě v těchto místech je asi dost prestižní záležitostí. V řadách jsou tu umístěny pomníčky, ověnčené květinami a různými ozdobičkami a v době mojí návštěvy se tam střídala auta návštěvníků o sto šest. A vypadá to, že zloději sem své kroky neváží, vše tu zůstává ležet, tak jak bylo položeno. Leží tu šampioni i voříšci, cizinci. Já tento článek píšu s nadhledem alergika - a tedy nepejskaře a nekočičkáře. Ale kdokoli z vás se může v tomto dušičkovém období zamyslet a pouvažovat o tom, jestli by nechtěl zařídit svému zvířátku takovéto spočinutí. Majitel pohřebiště vám zařídí i poslední rozloučení s vaším zvířátkem.

Věřte mi, že bylo opravdu přetěžké vybrat pro vás fotografie z tohoto pietního místa.

| Dušičky | Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

6 komentářů

Eva Balúchová 31.10.2014 15:43

Taky máme pejska a 2 kočičky na zvířecím hřbitově v koutku zahrady.Zítra jim půjdeme rožnout svíčky. Díky,žes nám nafotila hrobečky,ještě jsem nikdy zvířecí hřbitov neviděla. A děkuji i za info o Řípu,ani tam jsem ještě nebyla.

Zuzana Pivcová 31.10.2014 12:19

Já si Vašeho článku velmi vážím, větu, že chodit na zvířecí hřbitov není důvodem k výsměchu jsem dopředu adresovala všem, kteří by případně Váš příspěvek nějak kritizovali.

Alena Tollarová 31.10.2014 10:34

Zuzano a všichni ostatní. Věřte mi, že obrečím každého džungarského křečíka, což je tak jediné zvířátko co můžu chovat, a všichni odpočívají na naší zahrádce.

Hana Rypáčková 30.10.2014 11:06

My máme prvního pudlíka Filipa v koutku zahrady, jen tam vysazuji kytičky a tak si na toho hodného kamaráda našich dětí vzpomenu. V Hradci Králové v městském lese je obrovský zvířecí hřbitov. Tolik lásky tam víří mezi stromy s vůní pryskyřice...Sama bych tam psa nedala,ale kdo nemá zahradu....

Eva Mužíková 30.10.2014 10:31

Alenko, děkuji za nápadité téma, při pohledu na hrobečky mi doslova zvlhly oči. Já jsem svá zvířátka nikdy nenechala po uspání na veterině, neměla jsem na to srdce. A hlavně jsem měla možnost udělat jim hrobeček doma. Takže moje zahrádka byla po letech plná pochovaných pejsků, koček a dokonce i morčete. Největší problém byl hrobeček pro 70ti kilového leonberegra, včetně jeho deky, obojků a hraček,, Po odstěhování sem do města všechny " kopečky" zarostly trávou, ale já se tam už nevracím. Občas si při prohlížení fotek na ně vzpomenu a dál už nic nepodnikám...

Zuzana Pivcová 30.10.2014 10:01

Myslím, že to je velmi individuální, jak se kdo rozhodne, zda svého zvířecího kamaráda nechá pohřbít nebo spálit prostřednictvím veteriny, a samozřejmě má každý také jiné možnosti. Rozhodně ale to není důvod k výsměchu, pokud někdo chodí na hrob kamaráda. I v Praze jednu dobu takový hřbitov byl, ale nejsem si jistá, zda ho nezrušili. Děkuji Vám za ten článek i fotky.