Téma: 1939-1947
Jednoho dne jim přišla zpráva, že musejí odejít pracovat do Německa. Válka jim vzala mládí, naděje, plány na budoucnost. Mnozí z lidí, kteří prožili takzvané totální nasazení, stále žijí.
Vratislava Hofmanová, redakce
Ve dnech, kdy Německo v květnu 1945 složilo zbraně, a skončila druhá světová válka, zavládlo v Evropě nadšení a veliká euforie. Současně se ale mnohde ocitlo původní německé obyvatelstvo v klatbě – lidé, partyzáni a členové ozbrojených revolučních gard si s mnohými Němci vyřizovali účty. Umírali další lidé, někteří i nespravedlivě.
Byly jich po celé zemi stovky. Těch, jež nacisté v posledních křečích agónie 2. světové války zbytečně zabili. Patří mezi ně i vrchní strážmistr Václav Havrda z Chocně, který zemřel 5. května přímo na náměstí. Poté, co se do města, které se ocitlo na pár hodin v rukou povstalců, vřítili zuřiví nacisté.
Existovaly od roku 1939 až do roku 1953. Nahrazovaly peníze, kupovaly se za ně potraviny a základní, k životu důležité věci. Přídělové lístky, nazývané taky potravinovými lístky ještě pamatuje mnoho lidí.
Letos je tomu 74 let, co celkem šestasedmdesát vězněných letců uteklo v noci z 24. na 25. března 1944 podzemním tunelem ze zajateckého tábora v Saganu, který ležel na území dnešního Polska.
